Dne 19. 5. 2026 nás ve věku 77 let opustil náš dlouholetý přítel Mgr. Jan Gratias, pěstitel sukulentů, autor odborných publikací, organizátor spolkového života a jedna z výrazných osobností českého sukulentářství posledních desetiletí.
Narodil se 13. dubna 1949 ve Vimperku. S pěstováním kaktusů začal během studií na gymnáziu v Brandýse nad Labem, kdy jej pro tento obor získal jeho strýc. Jak sám později s nadsázkou napsal, pěstování sukulentů je podobné chřipce – člověk se musí nakazit. V jeho případě šlo o „nevyléčitelnou nemoc“, která ho provázela po celý život.
Po profesní stránce působil od roku 1972 ve školství jako učitel, později i ředitel základní školy. Schopnost předávat znalosti a nadšení druhým však zdaleka neomezoval jen na školní prostředí. Řadu let vedl dětský kroužek pěstování kaktusů a sukulentů a mnohé mladé zájemce přivedl k tomuto krásnému koníčku.
Od roku 1965 byl členem klubu kaktusářů ve Všetatech, od roku 1976 pak neodmyslitelně patřil ke Klubu pěstitelů kaktusů a sukulentů v Roudnici nad Labem, kde po dlouhá léta zastával funkci jednatele. Významně se podílel také na činnosti Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů. Byl členem jejího výboru, členem redakční rady časopisu Kaktusy a předsedou Sekce pěstitelů sukulentů, u jejíhož vzniku stál již v roce 1986.
Jan patřil k nejvýraznějším propagátorům nekaktusových sukulentů u nás. Publikoval v časopisu Kaktusy, v ročence Adenium i v dalších odborných a zahrádkářských periodikách. Byl autorem nebo spoluautorem řady knih, mezi nimi například Miniaturní pouště, Pěstujeme euphorbie, Sukulenty pro každého, Podivné rostliny s kaudexy a pachykauly, Sukulenty jako bonsaje či Pěstujeme pelargonie, Pěstujeme tilandsie. Šíře témat, kterým se věnoval, dobře odráží jeho neutuchající zájem o rostliny a jejich rozmanitost.
Za svůj dlouholetý přínos českému kaktusářství a sukulentářství obdržel v roce 2010 ocenění Zlatý Alberto.
Ti, kdo Jana znali osobně, si však nebudou pamatovat pouze jeho funkce, články nebo knihy. Byl člověkem s nakažlivým nadšením pro rostliny, ochotným poradit začátečníkům i zkušeným pěstitelům. Měl smysl pro humor, rád si ze sebe i z ostatních utahoval a dokázal vést dlouhé debaty nejen o sukulentech, ale i o rybaření, hudbě nebo životě vůbec. Po boku mu po více než padesát let stála jeho manželka Jaroslava, s níž vychoval děti Janu a Jana.
Odchodem Jana Gratiase ztrácí česká sukulentářská komunita jednoho ze svých dlouholetých organizátorů, autorů a propagátorů. Ti z nás, kteří jsme ho měli možnost poznat blíže, však ztrácíme především kamaráda.
Čest jeho památce!
Za KPKS Roudnice nad Labem Zuzana Francová