Významného životního jubilea – 90 let – se dožil pan Emil Baláž z Chodova u Karlových Varů, člen SPKS Sokolov, z. s. Narodil se 8. července 1935 v Belgii slovenským vysídlencům, kteří tam odešli hledat lepší život. Do tehdejšího Československa se Balážovi vrátili po druhé světové válce v červenci roku 1946 na základě výzvy první poválečné vlády. Usídlili se v pohraničí. Zde Emil dokončil vzdělání a založil rodinu. S pěstováním kaktusů začal v roce 1963. V tom samém roce se stal organizovaným kaktusářem a začal navštěvovat Kroužek kaktusářů při domě kultury v Sokolově. Organizovaným členem je tak úctyhodných 62 let. Celou svou kaktusovou sbírku vypěstoval ze semen. Semena ve svých začátcích kupoval od firmy produkující kaktusy z Belgie. Tehdy to bylo možné pouze neoficiální cestou. Ze začátku pěstoval vše, co bylo dostupné. Až později se více zaměřoval na mamilárie, parodie, astrofyta. Kromě nich vznikly rozsáhlé kolekce turbinikarpusů, blosfeldií, echinofosulokaktusů, ariokarpusy… V době svých začátků postavil dva skleníky pro kaktusy na zahradě svých rodičů. Kaktusy se později přestěhovaly do dvou menších skleníků u rodinného domu, který obývá dodnes. Po čase je přestavěl v jeden velký. V současné době má tři větší skleníky. Ten poslední stavěl v téměř jednasedmdesáti letech. Našli v něm útočiště ferokaktusy a eriosyce. I přestože Emil Baláž nikdy nezastával žádnou spolkovou funkci, právem patří mezi nejvýznamnější osobnosti sokolovského kaktusářství. A to především díky svým mimořádným pěstitelským dovednostem. Jeho sbírka, se svými asi 60 m2, je stále největší v celém Karlovarském kraji. Nic na tom nezměnila skutečnost, že s přibývajícím věkem začal redukovat svoji sbírku. Prodal například všechny parodie, několik metrů čtverečních, jednomu známému německému pěstiteli. Ten se ihned pochlubil odborným médiím (i těm českým), jakou rozsáhlou sbírku vlastní. Od devadesátých let se Emil Baláž zaměřuje na pěstování obtížně pěstitelných druhů kaktusů a vyhledává novinky z rodu Mammillaria. Každoročně vysévá několik stovek semen a 200 rostlin citlivějších druhů roubuje na vhodné podložky. Podložky pečlivě vybírá podle konkrétního druhu. V roubování je opravdovým mistrem. Ve skleníku tráví několik hodin denně. I v zimě je pořád co dělat. Na sbírce je to znát. Jeho rostliny jsou stále v perfektní kondici. Emil Baláž se dlouho bránil pěstování ostatních sukulentů. Ještě v roce 1992 velmi nelibě nesl skutečnost, že autor příspěvku na výstavu přivezl výhradně kolekci nekaktusových sukulentů a dal mu to velmi důrazně najevo. Jeho postoj se změnil až koncem 90. let, kdy začal se svým synem Petrem a několika kolegy ze spolku navštěvovat významné sbírky a velké pěstírny v Nizozemsku, Belgii a Německu. Ze sukulentů si oblíbil především euforbie, kterých měl donedávna okolo sta rostlin. I přestože svoji sbírku, jak už jsem zmínil výše, průběžně redukuje, zatím to v jeho sklenících není vůbec znát. Žádný zájezd z jiných spolků, který zavítá do našich končin, sbírku Emila Baláže nevynechá. Ten je stále aktivní. I ve svém věku nechyběl na Otvírání sezóny ve Dvoře Králové n. Labem, vystavoval kaktusy na dvou letošních spolkových výstavách a chystá se na Zavírání sezóny do Chrudimi a ELK do Belgie.
Emile, do dalších let ti přejeme všechno nejlepší a hodně zdraví. Drž se. Všichni ti držíme palce!
Miroslav Valachovič