V pondělí 9. prosince 2024 jsme se ve Vysokém Mýtě naposledy rozloučili s kaktusářem, cestovatelem, panem lékárníkem a především milým kamarádem, panem Václavem Šedou.
Václav se narodil v roce 1951. Ve Vysokém Mýtě vystudoval gymnázium, poté v Hradci Králové Farmaceutickou fakultu UK, kde promoval v roce 1975. Kaktusařit začal ve svých 15 letech, někdy v roce 1966 v rodném domě v Podrážku u Chocně. Nejprve pařeniště, později foliák, pak skleník s převážně jihoamerickými kaktusy. Ty první získal jako mladý kluk od Vladislava Vojty v Pardubicích. Spolu jsme se poznali před padesáti lety v Hradci Králové, kam docházel do kaktusářského kroužku, on jako student farmacie, já jako žák deváté třídy. Chodili jsme ke hradeckému gymnofilovi panu Hanušovi. S ním a několika dalšími jsme v roce 1975 vyrazili na Moravu k Bohuslavu Hladkému do Dobřínska. Cestou zpět jsme navštívili brněnskou legendu pana Antonína Hlineckého v Medlánkách. Tady vznikla Tvoje láska k rebuciím a moje k notokaktusům. Děkuji Ti, Vašku.
Velcí kluci mívají velké sny. Napíši o dvou. Tím prvním byla soukromá lékárna, kterou jste otevřeli spolu s manželkou v prosinci 1993. Splnění snu bylo krásné, ale zároveň přineslo velký stres, který Ti ukrojil velký kus zdraví.
Druhým snem byla cesta za oceán. Na počátku byly v mládí mnohokrát přečtené cestopisy Hanzelky a Zikmunda „Přes Kordillery“ a „Tam za řekou je Argentina“. Na přelomu let 1996/97 ses dočkal první cesty za oceán do Bolívie a Argentiny. Následovaly další země, Chile, Peru i Mexiko, ale Tvou srdeční záležitostí zůstala Bolívie, kam ses neustále vracel. Všichni Tví parťáci dodnes oceňují Tvou rovnost a upřímnost, klid, pohodu a nadhled. A navíc – byl jsi lékárník s kouzelnou příruční lékárnou. Uměl jsi ošetřit holé lebky a ušní boltce spálené bolivijským slunkem, Tvá lékárna obsahovala ochranné krémy s vysokým faktorem, betakaroten, antioxidační vitamíny, repelent proti obtížným komárům i antimalarika. „Ten kluk nás tam doslova hlídal,“ říká Pepík Odehnal.
V šedesáti jsi plánoval další cesty, ale přišla nemoc, která nemilosrdně zbortila Tvé plány. Ani při nemoci ses nevzdal své lásky – Bolívie. Psal jsi na internet články o svých cestách, Tvým snem bylo vydat knihu. Měla se jmenovat „Taková je Bolívie“. Bohužel zůstalo jen u snů. Ale pětatřicet krásných pokračování Tvého cestopisu „Toulky Bolívií“ na internetu zůstalo:
https://www.cact.cz/noviny/2012/05/Bolivie_35.htm
Sbohem, Václave, děkujeme za vše.
Vladimír Bradna