Oč lehčeji se mně psalo před deseti lety, kdy jsme v Kaktusech oslavovali Jirkovy osmdesáté narozeniny, než dnes, kdy mám tvořit jakýsi nekrolog.
Jirkovi bylo bez dvou měsíců devadesát let, věk jistě požehnaný a on byl do konce života záviděníhodně vitální. V nemocnici strávil pouze poslední dva dny. Je jistě škoda, že nás opustil, ale přejme mu tak rychlý a svým způsobem bezbolestný odchod ze života.
Jirka prožíval svůj život naplno, splnil si své sny – za kytičkami procestoval jižní Afriku, Mexiko, Bolívii, Argentinu, pro nás se stal živou kaktusářskou legendou. Do našeho klubu vstoupil rok po jeho založení, tj. v roce 1965, kdy se přestěhoval ze Sokolova do Rokycan, odkud pochází jeho žena Alena. Zde pak působil jako pediatr po celou svoji pracovní aktivitu, vypomáhal pak i v důchodu, kdy zastupoval své kolegyně po dobu jejich nepřítomnosti. Byl nesmírně obětavý, našim dětem i vnoučatům byl strážným andělem ochotným v kteroukoliv denní či noční dobu přispěchat na pomoc.
Nebudu psát, že je nenahraditelný, je to klišé, nahraditelný je každý, ale budou nám scházet jeho znalosti, přátelství, jeho někdy svérázná povaha a smysl pro humor. Nezapomeneme na něj, v našich srdcích zůstane až do konce i našich dnů.
Za Klub kaktusářů Rokycanska Karel Mařík