Předpokládám, že většina z vás, kteří budou číst následujících pár řádek, o Jiřím Zázvorkovi nikdy neslyšela. Nelze se tomu divit, Jirka byl velmi skromný člověk a celý život (alespoň jak jsem ho poznal) neměl potřebu se nějak veřejně prosazovat.
Zkusme to tedy – sice pozdě, ale přece – alespoň částečně napravit: profesionální botanik, celoživotní pracovník Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, florista a taxonom, známý v botanických kruzích především jako specialista na cizopasné rostliny rodu Záraza (Orobanche), spolupracovník a kmenový autor zásadních odborných botanických prací Květena České republiky a na ni navazujícího Klíče ke květeně České republiky. Taky zkušený kaktusář (i když on se svým typickým suchým humorem rád prohlašoval, že kaktusářem nikdy nebyl) a dlouholetý člen pražského Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů. Kaktusářské obci po sobě zanechal dvě, na první pohled samozřejmé a nenápadné, o to však podstatnější stopy. Lze je nalézt v dnes již legendárních publikacích AZTEKIA, zpravodaji pro členy sekce Aztekia (1978–1992), a ATLASU KAKTUSŮ, který redigoval od jeho počátku v roce 1986 do roku 2012. V obou případech byla vždy vyzdvihována jejich od počátku standardně nastavená odborná úroveň. Právě to byla především jeho práce, která se mu za cenu velké trpělivosti s námi kaktusáři dařila (jeho nekompromisní zásadovost jistě potvrdí jednotliví autoři, především ti atlasoví). Proto je ATLAS KAKTUSŮ, vycházející dodnes, mimo jiné tak výjimečnou záležitostí. Nesmím zapomenout také na jeho obšírné znalosti „fričovské“ tématiky. Jejich vyústěním bylo monotématické číslo AZTEKIA 91 s názvem Jména kaktusů A. V. Friče (jehož byl hlavním autorem), hodnotící Fričovu kaktusářskou éru z botanického pohledu. A tak bych se na závěr této vzpomínky chtěl připojit k textu smutečního oznámení který napsali jeho přátelé a kolegové „…s hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás opustil náš dobrý přítel Jiří Zázvorka, který zasvětil svůj život přírodě – botanice a kaktusům.“
Vladislav Šedivý