Někteří lidé mají tu zvláštní vlastnost, že jakoby nestárnou. Jedním z nich je i Vašek Jakubec, který spatřil světlo tohoto světa před třemi čtvrtinami století. Narodil se v malé obci Krchleby nedaleko od Nymburka. Až do páté třídy chodil do dvoutřídky v rodné obci a potom dojížděl do Nymburka na druhý stupeň ZDŠ v Komenského ulici. Pak následovalo další dojíždění, tentokrát do Mladé Boleslavi, kde se ve „Škodovce“ (Automobilové závody, národní podnik, Mladá Boleslav) vyučil provozním elektromontérem. Do fabriky nastoupil 3. září 1962 a zůstal jí věrný až do odchodu do důchodu. Při zaměstnání si pak počátkem osmdesátých let ještě stihl udělat maturitu na tamní průmyslové škole.
Po návratu z vojenského výcviku v roce 1967 s kamarády užíval znovunabyté svobody a kromě aktivního provozování fotbalu, běhu a boxu také s nimi objížděl taneční zábavy v okolí. Tak se v blízkých Luštěnicích, kam se i o rok později přestěhoval, seznámil se svou celoživotní partnerkou Václavou, o níž s humorem říká, že on se dobře oženil a ona se blbě vdala. V roce 1972 se totiž zúčastnil příprav voleb do místního národního výboru a od té doby až do roku 1990 působil jako neuvolněný tajemník MNV. V prvních svobodných volbách do obecních zastupitelstev v roce 1990 pak byl zvolen starostou obce a tuto funkci zastával až do voleb v roce 2014. Za těchto 42 let byl v Luštěnicích, mimo jiné menší akce, vybudován vodovod, postaveno koupaliště, mateřská školka. Po odchodu ruských vojáků obec převzala množství objektů v bývalém vojenském prostoru a několik desítek bytů, které se musely předělat podle českých norem a musely tam být instalovány všechny inženýrské sítě. Byla rekonstruována stará školní budova a nově přistaven pavilon se čtyřmi třídami, kuchyní a jídelnou. Obec byla plynofikována, byla vybudována nová kanalizace a čistírna odpadních vod, postaven domov pro seniory a nový obecní úřad. To vše samozřejmě vyžadovalo mnoho nejen pracovního času, který musel Vašek obětovat, a je jasné, že funkce v obecní samosprávě, místní Tělovýchovné jednotě Sokol i kaktusaření by samozřejmě nebylo možné dělat bez velkého pochopení jeho manželky.
Ke kaktusaření se dostal během námluv, když se v roce 1968 po návštěvě výstav ve Dvoře Králové a v Žírči a koupi několika rostlin vsadil se svou nastávající tchyní, komu budou lépe prosperovat. Vašek vybudoval u tchyně na zahradě malý fóliáček a tam začali oba se společným pěstováním. Následovala návštěva další výstavy ve Dvoře, nákup dalších rostlin a semínko celoživotní vášně bylo zaseto. Po svatbě o rok později Vašek postavil na pozemku nedaleko od manželčiných rodičů nový větší fóliovník, tchyniných úspěchů však nemohl stále dosáhnout. Říká, že to bylo tím, že si s kytkami povídala, pouštěla jim hudbu, sedla si k nim u kafíčka a pletení a že to asi měly rády. Když ale v roce 1972 vybudoval skleník o rozměrech 6x3 metry, bylo již vítězství jeho.
První zkušenosti získal od místního kaktusáře pana Trhoně, v té době již stařičkého pána, který ho naučil i umění roubování kaktusů. V roce 1973 se pak stal členem mladoboleslavského Klubu kaktusářů. Koncem roku 1979 společně s několika dalšími členy přestoupil do nově založeného spolku v Dolním Bousově, ale v roce 1990 se vrátil do spolku mladoboleslavského. V roce 1993 se pustil do stavby nového skleníku. Okolo původního vykopal základy pro nový skleník 10x5 metrů, a protože se to manželce zdálo malé, prodloužil ho ještě o 5 metrů. V roce 2007 pak k tomuto zapuštěnému přistavěl vstup 6x5 metrů. Stejně to ale nestačí, když se loni po několika letech pustil do přesazování celé sbírky, vše se opět rychle začalo plnit. Kromě živočišných škůdců, kteří si občas vyberou svou daň za pozdní chemické ošetření, postihla Vaškovu sbírku pouze jedna přírodní katastrofa. Při vichřici, která Luštěnice zasáhla v roce 1988 a zcela zničila několik domů v obci, přistála sousedova střecha na střeše jeho rodinného domu a několik trámů vlétlo i do skleníku. Odnesla to řada rostlin, ale bylo léto a do podzimu se mu podařilo dát vše zase do pořádku.
Jeho zájem se přesouval od mamilárií přes notokaktusy a ferokaktusy na další ve své době populární rody a vždy se snažil, aby jeho sbírka byla co nejbohatší. Z každého období tak má dodnes řadu zástupců, i když již ne tak kompletní, protože možnosti jeho skleníku jsou omezené. Je příznivcem různorodosti sbírky bez úzké specializace, protože v rozmanitosti je krása.
Od samého počátku snil o tom, že se jednou podívá do mexické domoviny kaktusů. To se mu podařilo po Sametové revoluci mnohokrát. Kromě toho navštívil 12x Bolívii, 7x USA, 1x Chile a 2x Argentinu, která se mu po Mexiku, na které nedá dopustit, líbila nejvíc. Jednou se podíval i na druhou stranu světa do Číny, Hongkongu a Macaa. Úplně první výpravu podnikl v roce 1994 do Mexika a USA, kde nějakou dobu pobýval u Steve Bracka v Belenu a navštívil i několik českých kaktusářů usazených ve Spojených státech. Často vyrážel na expedice s Láďou Horáčkem, Pavlem Pavlíčkem a Liborem Kuntem a v roce 2009 se sám stal organizátorem takové expedice. Od té doby umožnil několika desítkám českých, slovenských a polských milovníků kaktusů a sukulentních rostlin vidět je v jejich přirozeném prostředí.
Pro náš spolek uspořádal mnoho zajímavých přednášek a na jeho pečlivě upravené zahradě proběhla nejedna spolková schůze, vždy spojená s prohlídkou jeho bohaté sbírky. Vzhledem ke svému veřejnému působení se ve spolku neangažuje v oficiálních funkcích, i když v poslední době došlo už i na něj (člen revizní komise), ale pokud je třeba něco zařídit, přiloží ruku k dílu a díky němu spolek nedávno úspěšně dořešil registraci ve spolkovém rejstříku vedeném u pražského Městského soudu.
Pravděpodobně se najde mezi českými významnými kaktusáři málo těch, kteří se s Vaškem Jakubcem nikdy nesetkali, nebo o něm neslyšeli. Sice sám nepíše o svých cestách a zážitcích, o to zajímavěji ale o nich umí hovořit na svých přednáškách, kterých uskutečnil nejen u nás v Čechách, ale i na Slovensku a v Polsku několik set. Kromě toho v současné době zpracovává GPS jednotlivých nalezišť a s několika dalšími nadšenci se pustil do almanachu českých a slovenských kaktusářů a jejich sbírek.
Závěrem je třeba připomenout i jeho dlouholeté přátelství s nestorem českých kaktusářů druhé poloviny minulého století Rudolfem Šubíkem. Poprvé se setkali počátkem sedmdesátých let na přednášce Jana Říhy pro členy našeho spolku. Následovala řada návštěv pražské botanické zahrady, v níž byl Šubík správcem kaktusové expozice. Když pak v devadesátých letech musel Šubík již jako důchodce vyklidit služební byt, navrhl mu Vašek, aby se přestěhoval do Luštěnic do obecního bytu na Zelené. To se stalo v roce 2007. Šubík pak ve Vaškově skleníku trávil desítky hodin činnostmi, které mu byly náplní většiny života. Kromě toho zde nafotografoval i mnoho jeho sbírkových kaktusů, které se pak objevily v Encyklopedii kaktusů Libora Kunteho v roce 2002.
Přejeme Vaškovi do dalších let především pevné zdraví, a aby ho nikdy neopustila dobrá nálada a optimismus, které šíří kolem sebe.
Za SPKS Mladá Boleslav
Jan Šimonek