Orbea lutea subsp. vaga (N. E. Br.) Bruyns – překvapení z parku Etosha • Libor Kunte | 39
Sulcorebutia heliosoides P. Lechner et Draxler 2008 – druh s výstižným jménem • Rudolf Slaba | 42
Pozvánka do kempu • Jan Hadrava | 47
Notocactus claviceps (F. Ritter) Krainz, obyvatel skalních srázů • Stanislav Stuchlík | 50
Thelocactus tepelmemensis – zatoulaný podivín z Oaxaca • Jaroslav Bohata a Milan Drozd | 55
Tam za řekou je Argentina… (informace o výskytu Frailea pygmaea v Argentině) • Lubomír Berka | 62
Notocactus mammulosus a jeho příbuzní z Cuchilla de Haedo, Uruguay • Jaroslav Vích |
Glottiphyllum oligocarpum L. Bolus • Ivana a Jiří Jandovi |
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Lumír Král – 70 let • Jaroslav Vích | P/17
Devadesátník Lothar Bönisch • Ivana a Jiří Jandovi | P/18
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Odešla ikona světa kaktusů a sukulentů • Frizt Hochstätter | P/18
Miroslav Kupčák – In memoriam • Jaroslav Vích | P/19
Miroslav Kaloš † 1. 4. 2020, nedožitých 72 let • Jiří Vondráček | P/19
Z našich sbírek
Zdeněk Botoš, Třebušín 70 • Jan Gratias | P/20
Klub kaktusářů Orlová, z. s. – 60 let od založení • Jaromír Šťastný | P/22
Mám sen! (reakce na článek Upozornění na změnu fytosanitárních předpisů) • Josef Bis | P/22
Pokuta? Několik vysvětlujících informací! • Jaroslav Vích | P/23
Co je nového v byrokracii okolo „Nařízení EU o zdraví rostlin“!? • Jaroslav Srníček | P/28
Autor článku popisuje náhodné setkání se zajímavou rostlinou Orbea lutea subsp. vaga, kterou objevil nedaleko severního vstupu do národního parku Etosha v Namibii. Kromě základního popisu rostliny uvádí také postup při vegetativním množení tohoto taxonu.
Na začátku autor stručně popisuje daný druh. Kromě jiného uvádí, že i když na stanovišti roste převážně solitérně, v kultuře bohatě odnožuje. Jako důvod uvádí nadměrný přísun vody a živin ve sbírkách, na který není z chudých písčitých a mimořádně propustných půd v domovině zvyklý. Dále se zmiňuje i o fasciacích v rodu Sulcorebutia, které mohou zcela vzácně kromě stonků postihovat i poupata a květy. V další části se zabývá poměry na stanovišti. Na jedné z lokalit lze i sledovat sympatrický výskyt S. heliosoides a S. viridis, což je v rodu Sulcorebutia skutečně ojedinělý jev. Závěr příspěvku patří pěstování druhu v kultuře.
Autor svým článkem zve k návštěvě kempu v Oliver Lee Memorial St. Parku na úpatí Sacramento Mountains. Naznačuje jeho historii a ekologii, ale hlavně upozorňuje na bohatou sukulentní vegetaci v kempu a v sousedním Dog Canyon.
N. claviceps je druhem, o kterém se v české literatuře mnoho nepíše. Autor měl možnost navštívit jedno z jeho stanovišť poblíž města Santiago (Rio Grande do Sul, Brazílie). N. claviceps se zde vyskytuje na skalnatém srázu u řeky. Nacházejí se zde i další druhy kaktusů a jiných sukulentů – např. N. horstii f. purpureus, N. megapotamicus, N. muricatus a zástupci rodů Opuntia, Rhipsalis, Cereus, Dyckia. Vegetace je hustá, proto někdy kaktusy rostou v polostínu nebo zcela ve stínu. Zdejší populace N. claviceps dosahuje jen asi poloviční délky stonku než je uvedeno v prvním popisu druhu.
T. tepelmemensis je teprve relativně nedávno objevený a popsaný druh rodu Thelocactus, který se zatoulal daleko na jih, až do státu Oaxaca. O putování za ním kouzelnou subtropickou přírodou vyprávějí autoři a uvádějí své poznatky nejen o tomto taxonu, ale i o přírodě a sukulentní vegetaci tohoto středomexického státu.
Autor přibližuje rozšíření Frailea pygmaea známé hlavně z uruguajské a jihobrazilské pampy, kde se vyskytuje na mnoha místech a i pod mnoha jmény, i na území argentinské provincie Entre Rios za řekou Río Uruguay. Opírá se o pozorování polních pracovníků, kteří rostliny na tomto území nalezli. Vše je doprovozeno fotografiemi z přírody i kultury.
Autor krátce popisuje taxonomickonomenklatorickou historii velmi rozšířeného druhu Notocactus mammulosus. Zdůvodňuje, proč se domnívá, že první popis Ch. Lemaira byl proveden na základě rostlin z okolí Montevidea (Uruguay). Popisuje svou cestu v oblasti Cuchilla de Haedo v Uruguayi a nálezy zde rostoucích kaktusů. Upozorňuje, že Cuchilla de Haedo je oblast, kde se vyskytují rostliny Notocactus aff. mammulosus s velmi dlouhými trny. Na fotografiích představuje tyto dlouhotrné rostliny. Domnívá se, že se mu na základě těchto nálezů podaří objasnit některé dosud nevyřešené otázky, které přetrvávají z dob A. V. Friče.
Autoři popisují vlastní zkušenosti s pěstováním Glottiphyllum oligocarpum, jednoho z nejmenších zástupců svého rodu. Ve středoevropských podmínkách připadají hlavní růstová období této rostliny na jaro a podzim, kdy druhé vegetační období rostliny zakončují kvetením (IX–XI). Obdobím vegetačního klidu bývá evropské léto. Všímají si zajímavého nárůstu dužnatých listů do tvaru písmene "V" a také důmyslných hydrochastických plodů, umožňujících rostlinám v přírodě jižní Afriky po deštích uvolňovat semena v několika etapách i mnoho let.
