Kaktusy 2020 | 1

Obsah časopisu Kaktusy 2020|1  (vyšlo 15. 2. 2020)

Kaktusy 2020|1 - úvodní obrázek

Úvodník ● Jaroslav Vích | 3

Sloupovité kaktusy jižního Mexika II ● Oldřich Fencl | 4

Nejvýše rostoucí Sulcorebutia losenickyana aneb Kozí bobky z Cerro Chataquila ● Rudolf Slaba | 9

Wigginsia gladiata n. n. ● Jaroslav Vích | 12

Jak jsem potkal ploché hlavy ● Jan Hadrava | 16

Notocactus mueller-melchersii Frič ex Backeb. – trocha zmatku od počátku ● Stanislav Stuchlík | 21

Kvetoucí Discocactus cephaliaciculosus Buining et Brederoo ex P. J. Braun et Esteves na nalezišti ● Libor Kunte | 26

„Grusony“ ze státu Rio Grande do Sul – informace o popisu nové subspecie ● Jaroslav Vích | 30

Euphorbia atropurpurea Brouss. ex Willd. ● Ivana a Jiří Jandovi | 32

 

David Richard Hunt, 25. 9. 1938–20. 5. 2019 ● René Samek | P/1

ad: Jak jsem potkal ploché hlavy ● Jan Hadrava | P/3

Recenze

Alessandro Guiggi: Iconographic Catalogue of the Cactaceae cultivated at the Hanbury Botanical Gardens La Mortola (IM), Liguria, NW Italy ● Jaroslav Vích | P/3

O čem se mluví, ale nepíše ● Jaroslav Vích | P/5

Zpráva o činnosti Archivu SČSPKS za rok 2019 ● Jiří Vochozka | P/6

Upozornění na změnu fytosanitárních předpisů ● Jaroslav Srníček | P/8

Pozvánka na Valnou hromadu SČSPKS do Mostu ● Výbor SČSPKS | P/12

Index 2018 ● Zdeněk Jiruše | P/I–VII

Blahopřání k životnímu jubileu ● KK Ostrava | P/VIII

 

Z obsahu vybíráme:

k2020-1-cereusy-jižního-mexika

Sloupovité kaktusy jižního Mexika

Oldřich Fencl

Autor nás zavádí na jih Mexika, hlavně do států  Oaxaca, Puebla a Chiapas. Tento region charakterizují vysoké horské systémy a vyprahlé a polosuché oblasti se sukulentní a xerofytickou vegetací. Největšími z nich jsou pánve Balsas a Tehuacán–Cuicatlán–Quiotepec, kde převládají suché lesy s mnoha druhy kaktusů, kterým dominují vysoké cereusovité – kandelábrovité a stromovité – druhy, z nichž je velká část endemická. A právě endemismus je výrazným rysem tohoto region. V této první části pak v krátkosti představuje nejvýraznější zástupce těchto ve sbírkách jen sporadicky zastoupených rodů a druhů – tři druhy rodu Neobuxbaumia, jeden druh rodu Cephalocereus, tři druhy rodu Pachycereus a jeden druh rodu Mitrocereus.

 

k2020-1-s-losenickyana.jpg

Nejvýše rostoucí Sulcorebutia losenickyana aneb Kozí bobky z Cerro Chataquila

Rudolf Slaba

Autor popisuje vysoko položenou (3600–3700 m n. m.) typovou lokalitu S. losenickyana var. chatajillensis, nacházející se na divoce rozbrázděném temeni hory Cerro Chataquila severozápadně od Sucre. Uvádí, že právě díky této nadmořské výšce, kterou je oddělena od ostatních stanovišť S. losenickyana, se zde vyvinul poměrně uniformní taxon lišící se miniaturní velikostí stonků a jen okolo 2 mm dlouhými, pektinátně uspořádanými bělavými trny. Také se zmiňuje o skutečnosti, že i když se na Cerro Chataquila vyskytují i navzájem poněkud odlišné populace var. chatajillensis lišící se řidším a tmavším otrněním i tmavší pokožkou, u semenáčků v kultuře nejsou tyto rozdíly téměř patrné. Jsou tedy nejspíš zapříčiněny mírně odlišnými vlhkostními poměry daného biotopu. Na závěr je i stručně vzpomenuto její pěstování.

 

Kaktusy 2020|1 - w-gladiata

Wigginsia gladiata n n.

Jaroslav Vích

Na exkurzi do složité historie tohoto doposud platně nepopsaného a přitom poměrně dlouho známého a velmi pohledného druhu rodu Wigginsia zve přední odborník a specialista na rod Wigginsia. V úvodu seznamuje čtenáře s problematikou okolo rodového jména Malacocarpus (pod kterým byl druh gladiatus neplatně popsán). Své závěry opírá nejen o studium literatury, ale i o pozorování těchto rostlin v přírodě a na připojených fotografiích ukazuje krásu tohoto druhu. V závěru se dotýká i problematiky pěstování v kultuře a uvádí zásadní doporučení pro úspěšnou kultivaci.

 

Kaktusy 2020|1 - h-texensis

Jak jsem potkal ploché hlavy

Jan Hadrava

Protože mezi kaktusáři se běžně používá pro Echinocactus texensis Hopffer synonymní jméno Homalocephala texensis (Hopff.) Br. & R., drží se autor tohoto jména a odkazuje na polemiky o zařazení monotypického rodu mezi Echinocactus a Ferocactus. Také ale nazývá rostliny jménem v českém překladu jména Homalocephala = plochá hlava. Podává informace o jejich výskytu a ekologii v celé západní polovině Texasu od Hardeman do Brewster County a v jihovýchodní části Nového Mexika. Dokumentuje výskyt a ekologii i doprovodnou kaktusovou vegetaci na dvou desítkách lokalit. Doplňuje informace Bensona i jiných autorů o výskytu rostlin v nadmořských výškách až do téměř 1300 m. Upozorňuje na nerelevantnost některých starších informací o jejich lokalitách a mrazuvzdornosti ve starší české literatuře.

 

Kaktusy 2020|1 - n-muller-melchersii

Notocactus mueller-melchersii Frič ex Backeb. – trocha zmatku od počátku

Stanislav Stuchlík

Notocactus mueller-melchersii je spjat se jménem A. V. Friče. Ten jméno poprvé uvedl v roce 1929, když nabízel semena kaktusů, která přivezl z cesty v roce 1928. Jako stanoviště uváděl Sierra de las Animas, ale později bylo jako stanoviště uváděno Paso Valega (obojí Uruguay). A. V. Frič se prohlašoval za nálezce, ale jako nálezce byl označován také F. C. Müller-Melchers. První popis byl sice připravován v redakci časopisu Kaktusář, ale před tím vyšel v knize Kaktus ABC. I když v literatuře najdeme dosti údajů o vzhledu rostlin i jejich fotografií, přesto jsou někdy pod jménem N. mueller-melchersii představovány rostliny z okruhu N. mammulosus. Popsáno je jedno navštívené stanoviště na severu Uruguaye, na kterém rostliny právě kvetly.

 

Kaktusy 2020|1 - d-cephaliaciculosus

Kvetoucí Discocactus cephaliaciculosus Buining et Brederoo ex P. J. Braun et Esteves na nalezišti

Libor Kunte

Autor v příspěvku popisuje pozorování Discocactus cephaliaciculosus na stanovišti nedaleko brazilského městečka Alto Paraíso de Goiás ve státu Goiás. Rostliny rostoucí na holých kamenitých plotnách byly na přelomu října a listopadu v květu, protože zareagovaly na první deště, které přišly v polovině října. Upozorňuje zároveň na nutnost zimovat tyto kaktusy na světle a při teplotách dlouhodobě neklesajících pod 18 °C.

 

Kaktusy 2020|1 - brazil-gruson

„Grusony“ ze státu Rio Grande do Sul – informace o popisu nové subspecie

Jaroslav Vích

Název článku vystihuje i jeho obsah, kdy autor informuje o popisu nové subspecie Eriocephala claviceps, a to Eriocephala claviceps (F. Ritter) Lode subsp. itaubensis Gapon, Ponomareva & Protopopov subsp. nov. (http://www.kaktusklub.com/e-journal/2019-1.pdf).

 

Kaktusy 2020|1 - e-atropurpurea

Euphorbia atropurpurea Brouss. ex Willd.

Ivana a Jiří Jandovi

Autoři představují endemitní druh rodu Euphorbia z kanárského ostrova Tenerife – E. atropurpurea. V úvodu čtenáře seznamují s výskytem těchto keřovitých a až 150 cm vysokých rostlin. A protože to jsou rostliny s opačným růstovým cyklem a ve středoevropských podmínkách se jen obtížně pěstují, aby nedělaly hanbu rostlinám z přírody, nemají žádné zkušenosti z kultury. V závěru upozorňují, že se jedná o rostliny chráněné úmluvou CITES. Jako zajímavost uvádějí, že při návštěvě Tenerife v říjnu 2016 zastihli téměř celou populaci u městečka Masca v květu, i když normálně rostliny kvetou na jaře, a přidávají i její místní jméno Tabaiba Majorera.

Kaktusy 2020|1 - zso

[ Návrat zpět ]