Opuntia diploursina Stock, N. Hussey & Beckstrom – „vlasatá“ kráska ze severní Arizony ● Zlatko Janeba l 75
×Semponium ● Lubomír Berka l 82
Rod Eriosyce Phil. v úzkém pojetí, nepřehlédnutelné skvosty chilské kaktusové flóry ● Rudolf Slaba l 86
Za kaktusy do mokřadů ● Jan Hadrava a Vít Zavadil l 94
Krátký exkurz – velikonoční kaktusy ● Martin Jiroušek l 101
Botanická zahrada El Jardín de Cactus, Lanzarote ● Libor Kunte, Antonio Martín Santos, Teno Osorio Castañeda l 104
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Jan Gratias ● Zuzana Francová l P/33
Recenze
Die Gattung Discocactus – eine Spezialit.t aus Brasilien (Rod Discocactus
– specialita z Brazílie) Pierre J. Braun, Bernhard Bohle, Gerhard Heimen ● Libor Kunte l P/33
Setkání polských kaktusářů v Ustroni 2026 ● Radek Čech l P/34
59. výstava kaktusů a sukulentů SPKS Praha: 29. 5.–13. 6. 2026 ● Daniel Haisel, Lubomír Berka l P/36
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
František Nechvíl – 70 let ● Petr Havel l P/37
Mladá Boleslav oslavuje (a hezky na etapy) Karel Žák – 80 let | Zdeněk Horák – 90 let ● Jan Šimonek l P/37
SČSPKS na Youtube ● Jiří Musil l P/38
Seznam aktivních a sympatizujících členů SČSPKS, z. s. (rok 2026) ● Jiří Musil l P/40
Recenze
Žhavá novinka letošního léta: Graham Charles – Matucana in Habitat and Culture ● Lubomír Berka l P/39
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Zemřel Grzegorz Goldmann, člen KK Ostrava, člen představenstva PTMK a předseda PTMK Oddzial Šlaski (30. 7. 1955–25. 6. 2026) ● Jiří Číp l P/41
Curt Backeberg 1894–1966 (část první – životopis) ● Lubomír Berka l P/42
Článek se zabývá druhem Opuntia diploursina, atraktivní a poměrně nedávno popsanou opuncií ze severní Arizony, kterou autor pozoroval v přírodě už v roce 2015 (tedy rok po popisu druhu) a jejíž květ byl autorem poprvé pozorován v kultuře až v roce 2025. Text shrnuje historii objevu a taxonomické postavení druhu, včetně jeho vztahů k příbuzným taxonům v komplexu Opuntia erinacea, morfologických znaků a rozdílů vůči podobným druhům. Dále je popsáno přirozené rozšíření v oblasti Grapevine Mesa u Meadview v severní Arizoně, doprovodná vegetace, stejně jako možná hybridizace se sympatrickou Opuntia basilaris. V neposlední řadě článek přináší praktické zkušenosti s pěstováním, včetně nároků na substrát, zálivku a zimování, a upozorňuje na dosud omezené rozšíření tohoto perspektivního druhu v kultuře.
×Semponium D. Michael se v kolekcích zahradnických firem nebo ve sbírkách pěstitelů objevilo teprve nedávno. Oficiální popis byl uveřejněn před šesti lety, v roce 2020, a to v britském časopisu CactusWorld. ×Semponium je prvním oficiálně uznaným mezirodovým křížencem, který vznikl hybridizací rodů Sempervivum a Aeonium.
V úvodu se autor zmiňuje o členění velkorodu Eriosyce do původních menších rodů a o jejich rozlišení. V následující části pojednává o rodu Eriosyce v úzkém pojetí. Rod obsahuje pouze dva uznávané druhy, E. aurata a E. rodentiophila. Ty se vyskytují na severojižní ose dlouhé 900 km. Osa rozšíření E. aurata je výrazně delší (700 km) a táhne se od Santiaga de Chile až k městu Copiapó, v nadmořských výškách asi 300 až téměř 3000 m. Tento rozsáhlý výskyt zapříčinil, že se E. aurata vyskytuje v mnoha podobách a byla k ní ustanovena řada variet i blízce příbuzných druhů, lišících se především uspořádáním a barvou trnů. Nejčastěji jsou zlatě žluté, někdy ale i okrově žluté až hnědé, výjimečně i černé. Jen některé taxony je však možné spolehlivě odlišit, tak aby si zasloužily samostatné pojmenování. Ty nejvýraznější budou diskutovány v druhé části příspěvku, která vyjde v příštím čísle časopisu Kaktusy, společně s druhem Eriosyce rodentiophila.
Zpráva o pozorování E. vivipara (Nutt.) Buxb. var. vivipara [Pelecyphora vivipara (Nutt.) D. Aquino & Dan. Sánchez] na lokalitě v Big Stone National Wildlife Refuge v západní Minnesotě přináší informace především o unikátní ekologii lokality, zcela odlišné od jiných stanovišť nominátní variety. Eskobárie a Opuntia fragilis (Nutt.) Haw. zde nerostou v polopouštních ani prérijních podmínkách, ale ve vlhké kontinentální klimatické zóně. Jejich výskyt je vázán na spáry a kapsy žulových výchozů, modelovaných ledovcovou řekou Warren před 10 000 lety, které jsou dnes uprostřed vlhkých mokřadů, podmáčených luk a lužních lesů v meandrech řeky Minnesota. Autoři v závěru předpokládají, že tyto rostliny by mohly mít nejlepší předpoklady pro úspěšné pěstování ve volné kultuře ve střední Evropě.
Autor se v článku zaměřil na skupinu tzv. velikonočních kaktusů, tedy okruh Hatiora (Rhipsalidopsis) gaertneri, kvetoucí od poloviny března do poloviny května. Právě díky nejbližšímu křesťanskému svátku se jim říká velikonoční kaktusy. Komentuje rozdíl mezi velikonočními a známějšími vánočními kaktusy.
První z autorů článku společně s jeho manželkou navštívili v rámci projektu ERASMUS+ Botanickou zahradu El Jardín de Cactus nacházející se na okraji městečka Guatiza na ostrově Lanzarote, který patří k sedmi hlavním ostrovům tvořících Kanárské ostrovy. Zdejší botanická zahrada je posledním velkým dílem slavného lanzarotského architekta, hybatele, vizionáře a multidisciplinárního umělce. Byla slavnostně otevřena 19. 3. 1990. Samotná expoziční část má plochu přibližně 8500 m a je na ni sbírka sukulentních rostlin ze 17 čeledí. Druhově i početně je nejzastoupenější čeleď Cactaceae, která v současné době představuje sbírku čítající asi 500 druhu z přibližně 50 rodů. Ostatní sukulenty jsou zastoupeny v největší míře pryšci, převážně trsovitě rostoucími druhy. Z dalších bohatěji zastoupených skupin musíme zmínit ještě rod Aloe, který je v botanické zahradě prezentován přibližně 20 druhy.
