Obsah:
Mammillaria columbiana – téměř neznámý druh z kolumbijských Kordiller ● Jaroslav Vích l 39
Dvě neobyčejné lokality Neobesseya missouriensis (Sweet) Britton & Rose a tři kulatá výročí ● Jan Hadrava l 47
Hledání jehly v kupce sena – Frailea magnifica ● Lubomír Berka l 51
Pyrrhocactus strausianus (K. Schum.) A. Berger, taxonomicky složitý druh středozápadní Argentiny II ● Rudolf Slaba l 56
Kaktusové květy bez pylu ● Libor Kunte l 63
Euphorbia xylacantha Pax ● Vítězslav Vlk l 68
Recenze
Hoxey P., Hunt D. – Ritter in Colour – Cacti in South America ● Lubomír Berka l P/17
Bradleya 43/2025 (Yearbook of the British Cactus and Aucculent Society) ● Igor Dráb l P/17
Quepo ● Lubomír Berka l P/19
Niečo o problémoch v pestovaní rodu Adromischus (ako to robím na Maši) ● Boris Bokotej l P/20
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Jan Honsa – 80 let ● Výbor SPKS Tábor l P/22
Metoda, kterou používám na výsev Mammillaria goldii ● Tomáš Kiesl l P/22
Přátelé mrazuvzdorných kaktusů se sešli už podesáté ● Jan Hadrava l P/23
Kaktusář není zločinec ● Jiří Musil, Lubomír Berka, Libor Kunte l P/24
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Toni Hofer, in memoriam (8. 1. 1947–26. 2. 2026) ● Milan Zachar l P/26
In memoriam Ing. Juraj Labanc, CSc. (* 31. 1. 1935–† 3. 1. 2026)
● Klub kaktusárov pri Arboréte Borová hora TU Zvolen l P/31
Nabídka kaktusářských akcí l P/27
Inzerce l P/30
Druh Mammillaria columbiana byl popsán Salm-Dyckem v roce 1849. Existence druhu byla dlouho zpochybňována. Impuls ke zkoumání a tím i uznání Mammillarie columbiana dal Werdermann svým popisem Mammillaria bogotensis v roce 1931. Na základě dostupné literatury autor ukazuje, jak se vývoj jmen, vztahujících se k M. columbiana, vyvíjel. Dnes jsou obecně uznávány dva poddruhy (subsp. columbiana, subsp. yucatanensis). J. Lodé na základě na základě molekulárního výzkumu fylogenetické příbuznosti rostlin uvádí jiné uspořádání. Autor zdůrazňuje, že výzkumy tohoto typu se vůbec nezabývají fenotypovou proměnlivostí rostlin. Dědičně stálé rozdíly v morfologických znacích stonku při zkoumání taxonu nelze opomíjet. Na základě svých terénních zkoumání v Kolumbii a historických pramenů se autor domnívá, že typová rostlina M. columbiana pocházela z oblasti severně od Sogamoso. Rostliny z Yucatánu v přírodě neviděl, ale podle jemu dostupných fotografií jsou vizuálně velmi podobné, ne-li shodné, s rostlinami z Kolumbie.
Autor má rád lokality kaktusů v okolí známých kulturně historických míst. Stručně popisuje výskyt Neobesseya missouriensis a historii jejích stanovišť pod Devils Tower ve Wyomingu a na bojišti bitvy u Little Big Hornu v Montaně. Připomíná letošní 150. výročí bitvy. V závěru upozorňuje na nové zařazení rostlin do rodu Pelecyphora a 200. výročí jejího prvního platného popisu jako Mammillaria missouriensis Sweet (1826).
Rostlinu objevil Leopoldo Horst někdy v letech 1964–1966 v jihobrazilském státu Rio Grande do Sul. Na lokalitě nalezl jen málo rostlin. Rostlina byla šířena pod polním číslem Horst, Uebelmann HU 64. Horst některé z těchto rostlin pěstoval na začátku 70. let 20. století, aby mohl vyvážet semena do Evropy. Přesné místo objevu F. magnifica zůstalo 60 let neznámé. Rodrigo Correa Pontes z brazilského města Santa Maria (Rio Grande do Sul) a Andreas Hofacker (Německo) se kaktusy této oblasti Jižní Ameriky zabývají dlouhodobě. V listopadu 2020 byl druh opětovně nalezen R. Pontesem východně od São Gabriel poblíž Santa Margarida do Sul (175 km jihovýchodně od Alegrete). Výše zmínění pak uveřejnili platný popis v časopisu Kakteen und andere Sukkulenten v dubnu 2025. Frailea magnifica je poměrně choulostivá rostlina. Pro pěstování je nejlepším substrátem směs organických a minerálních částí, pro podzemní část rostliny a řepovité kořeny je nutné zajistit dobrou drenáž. Hodnota pH substrátu se pohybuje ve slabě kyselých oblastech (pH 6). V létě pro zdárný růst vyžadují pravidelnou zálivku a dostatek výživných látek.
Autor upozorňuje na mimořádně široký areál výskytu druhu, setkat se s ním lze na severojižní ose dlouhé 1200 km, táhnoucí se středozápadem Argentiny, provinciemi La Rioja, San Juan, Mendoza, Neuquén, La Pampa a Rio Negro v nadmořských výškách 500 až téměř 3000 m. P. strausianus je proto lokalitu od lokality značně proměnlivý, což způsobilo popsání řady samostatně stojících druhů. Je ale třeba, aby byly uváděny pouze jako poddruhy, variety a řada z nich jako pouhá synonyma. Autor však nesouhlasí s jeho rozdělením na poddruhy P. strausianus subsp. strausianus a subsp. pachacoensis, jak uvádí D. Hunt v The Cactus Lexicon, 2006. Za uznatelné poddruhy však spíše považuje P. multicolorispinus z jihu a P. kattermannii ze severu rozšíření, kde jsou již jejich lokality víceméně izolované. Z těchto důvodů autor navrhuje dvě nové kombinace, Pyrrhocactus strausianus subsp. kattermannii (R. Kiesling) Slaba comb. nova a Pyrrhocactus strausianus subsp. multicolorispinus (Janeba et Slaba) Slaba comb. nova. V odstavci týkajícím se pěstování uvádí P. strausianus jako jediný dobře udržitelný druh v kultuře na vlastních kořenech ze všech známých argentinských pyrhokaktusů.
Autor se ve svém článku zamýšlí nad jevem, kdy se v kaktusových květech objevují sterilní tyčinky neprodukující v prašnících pyl. Částečně se to může dít kvůli horším pěstebním podmínkách (malá intenzita světla, dlouhotrvající sucho, chlad, atp.) a dosti častá je pylová sterilita u vícenásobných hybridů kaktusů. Zajímavým zjištěním autora je existence pylově sterilních květů společně s květy produkujícími vyvinutý pyl na jedné rostlině, a to v případě Echinocereus triglochidiatus LK 2, Sandia Mts., NM, USA.
Při své první cestě do východní Afriky autor severně od Garoe v Somálsku nalezl na vápencových plotnách trnité sukulentní pryšce s šedozelenou epidermis a vzpřímenými větvemi, které John Lavranos určil jako Euphorbia xylacantha. Od té doby při dalších cestách do této oblasti narazil na podobné rostliny na desítkách míst v Somalilandu a východní Etiopii. V kultuře je Euphorbia xylacantha méně náročná, než by se dalo předpokládat vzledem k extremním podmínkám, ve kterých roste. Protože rostou v extrémně suchých oblastech s krátkými sezonními dešti, jsou ve vlhkých, nevětraných sklenících náchylné k houbovým chorobám. Vzhledem k překotnému růstu počtu lidí žijících ve východní Africe a nutnosti uživit miliony obyvatel, dochází zde k intenzivnímu rozvoji zemědělství. Kde před 15 lety na políčkách operovaly dřevěné či primitivní železné pluhy tažené koněm či volky, dnes po rozsáhlých lánech jezdí moderní traktory, původní vegetace rychle mizí, stromy se kácejí na stavby domů a výrobu dřevěného uhlí, a tím nenávratně mizí i originální fauna a flóra. Autor věří, že se tyto krásné sukulenty udrží v kolekcích botanických zahrad a milovníků sukulentů, aby se z jejich nesporného půvabu mohly těšit i příští generace.
a ještě
