Obsah:
Přírodní hybridy Echinocereus dasyacanthus v Texasu ● Jan Hadrava l 111
Argentinské Altiplano s jeho unikátní kaktusovou vegetací II ● Rudolf Slaba l 116
Echinomastus johnsonii (Parry ex Engelmann) E. M. Baxter: Klenot Mohavské pouště II ● Zlatko Janeba l 123
Dendrocereus, stárnoucí král Karibiku ● Lubomír Berka l 129
Botanická zahrada BOTANICACTUS aneb Jak jsem si připomněl mládí ● Libor Kunte l 135
Euphorbia orbuculifolia S. Carter ● Vítězslav Vlk l 140
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Ing. Jaromír Dohnalík (*12. 9. 1939 † 26. 9. 2025) ● KK Astrophytum Brno l P/61
Jaroslav Martinec *16. 9. 1946 † 1. 6. 2025 ● KK Dvůr Králové nad Labem, z. s. l P/61
Benedikt Roezl – do třetice ● Lubomír Berka l P/62
Zajímavost ● Jaroslav Vích l P/64
Slezské kaktusové dny 2026 ● Jiří Číp l P/65
Vánoční kaktusy a škůdci ● Martin Jiroušek l P/66
KAKTUSIADA 2026 – POZVÁNKA ● Jaroslav Vích l P/68
Zlatý Alberto
Ing. Ivan Kubát – 25. Zlatý Alberto pro rok 2025 ● Jaroslav Vích l P/I–IV
Zpráva ze zasedání výboru SČSPKS, z. s., v Chrudimi 26. 9. 2025 ● Radek Čech, Lubomír Berka, Jaroslav Vích l P/69
Zpráva z jednání Valné hromady SČSPKS, z. s., a z jednání nově zvoleného výboru v Brně 25. 10. 2025 ● Radek Čech l P/69
Recenze
Miloslav Werner: Vzpomínky kaktusáře ● Jaroslav Vích l P/70
Členská schůze Notosekce 15.–17. 8. 2025 v Hořicích,
hlavním a jediným organizátorem byl Vladimír Šorma ● Lubomír Berka l P/71
Nabídka kaktusářských akcí l P/72
Technické informace o časopisu Kaktusy l P/73
Inzerce l P/74
V dalším pokračování příspěvků o E. dasyacanthus autor představuje opakovaným zpětným křížením v Texasu vzniklé hybridní echinocereusy E. ×lloydii, kvetoucí žlutorůžově až červeně a také E. ×gurneyi, který kvete oranžově. Upozorňuje na dva odlišné pohledy specialistů na postavení E. dasyacanthus s jinou barvou květů než žlutou, kdy jsou někdy považovány za E. dasyacanthus, jindy za přechodové k E. dasyacanthus subsp. crockettianus. Jednoznačně jsou však hybridem E. dasyacanthus subsp. dasyacanthus × E. coccineus subsp. transpecosensis = E. ×lloydii Br. & R.
V úvodní části autor seznamuje čtenáře s Altiplanem, širokou náhorní rovinou, rozprostírajícím se na území čtyř států – Argentiny, Bolívie, Peru a Chile – na rozloze 170 000 km2. Následně se pak již soustředí jen na argentinskou část Altiplana, oblast rozkládající se na samém severozápadu Argentiny, převážně v provincii Jujuy, na ploše asi 150 km dlouhé a 200 km široké, s průměrnou nadmořskou výškou 3600 m a tudíž s drsnými klimatickými podmínkami s průměrnou roční teplotou jen okolo 3 °C. V hlavní části příspěvku pak již představuje místní kaktusovou vegetaci, vyskytující se zde jak celoplošně (hojně i vzácněji), tak omezeně na malých územích. Za nejrozšířenější označuje Parodia maassii a Lobivia ferox (L. longispina), za nejvzácnější, s omezeným výskytem, Yavia cryptocarpa, Weingartia neumanniana a Lobivia pugionacantha var. corrugata.
Článek je pokračováním z minulého čísla. Zabývá se rozšířením, morfologií a taxonomií kaktusu Echinomastus johnsonii, zejména jeho žlutokvěté variety lutescens. Autor popisuje vlastní terénní pozorování v různých oblastech Nevady a Arizony, kde se vyskytují převážně čistě žlutě kvetoucí populace, přičemž upozorňuje na možné geografické překryvy obou barevných forem a výskyt přechodných forem. Je diskutováno taxonomické zařazení taxonu lutescens s návrhem na zachování na úrovni variety kvůli pouze nepatrnému geografickému překryvu i mírné morfologické odlišnosti. Závěr článku vyzdvihuje potřebu dalšího terénního výzkumu a také zmiňuje náročnost pěstování tohoto druhu v kultuře.
Autorem použitý titulek zcela vystihuje situaci okolo tohoto kubánského endemitu, který je kaktusářskému světu znám již téměř 250 let (tehdy ještě v rodu Cereus) a dlouhou dobu byl považován za monotypický. Druhým a o 40 let starším je D. nudiflorus (také popsaný jako Cereus), který se vyskytoval a vyskytuje na několika Antilských ostrovech. Podle zpráv cestovatelů čeká oba druhy (?) asi stejný osud, na jejich nalezištích se téměř nevyskytují mladé rostliny, které by zabezpečily další generace.
Autor příspěvku referuje o svém studijním pobytu v botanické zahradě BOTANICACTUS na Mallorce. Tento se uskutečnil od 23. 6. 2025 do 2. 7. 2025 v rámci projektu ERASMUS+.
Autor nás zavádí do Dhofaru na jihu Ománu, který se v posledních letech stal oblíbenou turistickou destinací, nabízející nejen bohatou historii, písčité pláže a čisté moře, ale jen pár kilometrů od pobřeží i spoustu zajímavých sukulentních rostlin. Mezi nimi i Euphorbia orbuculifolia popsanou S. Carterovou v roce 1990. Provází nás po několika stanovištích, která během posledních let navštívil, a seznamuje s podmínkami, ve kterých roste. V závěru se zmiňuje i o jejích potřebách a nárocích v kultuře a doufá, že se brzy zabydlí nejen v botanických zahradách, ale i sbírkách specialistů na rod Euphorbia.