Aporophyllum – nebojte se krásy ● Lubomír Berka l 111
Oklahomský endemit Echinocereus reichenbachii subsp. comanchensis D. Felix, Oldach et J. Oldach ● Jan Hadrava l 116
Copiapoa longistaminea subsp. imperialis Piombetti ● Rudolf Slaba l 123
Echinopsis albispinosa K. Schum. – úchvatná a opomíjená ● Zlatko Janeba l 130
Rebutia auranitida (Wessner) Buining et Donald, kráska s lesklým zlatým květem ● Rolf Weber l 135
Aloidendron dichotomum (Masson) Kiopper & Gideon F. Sm. ● Libor Kunte l 139
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Ing. Marián Jančura – in memoriam ● OZ Klub kaktusárov Spišská Nová Ves l P/53
Zemřel Petr Morávek ● KareL Pavlíček l P/53
Stručná historie organizovaného kaktusářství v Děčíně ● Petr Zeman, Jiří Mlynář l P/54
Jak prokazovat původ rostlin ve sbírkách? ● JarosLav Vích l P/55
Všem organizacím SČSPKS, z. s. ● Jana Čechová l P/56
Nová kniha
Almanach 2024 – 70 let Klubu kaktusářů v Ostravě, z. s. (1954–2024) ● Lumír KráL l P/57
Recenze
Adenium 2024 – ročenka | Adenium speciál 2024 – Sukulenty jihovýchodní Afriky ● Iigor Dráb l P/57
Výroční členská schůze Notosekce 16.–18. 8. 2024 v Olomouci ● Petr Kaloč l P/59
Jednání výborové schůze SČSPKS dne 27. 9. 2024 v Chrudimi | Usnesení ● JarosLav Vích, Lubomír Berka a Radek Čech l P/60
Zlatý Alberto
MUDr. Svatopluk Ryba – 25. Zlatý Alberto pro rok 2024 ● Petr Hoffmann l P/I–IV
Setkání Gymnofilů 2024 ● Radek Čech l P/61
Sukulenty jako bonsaje ● Jan Gratias l P/62
Vážení přátelé, ● Radek Čech l P/63
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Jaroslav Procházka osmdesátiletý ● Radek Čech l P/63
Důležitá zpráva pro členy SPS ● Radmila Matulová, Jiří Maule l P/64
Slezské kaktusové dny ● Jiří Číp l P/64
Klub kaktusářů Hradec Králové oslavuje 60 let od svého založení ● Výbor KK Hradec Králové l P/65
Inzerce l P/66
Nabídka kaktusářských akcí l P/68
Ne každému řekne něco jméno Aporophyllum. Správněji napsané ×Aporophyllum, by již mohlo napovědět, že se jedná o mezirodového křížence (nothogenus), který vznikl v kultuře mezi druhy rodů Aporocactus a Epiphyllum. Květy, které autor viděl v jedné soukromé sbírce, jej motivovaly k napsání tohoto článku. V příspěvku seznamuje čtenáře s historií vzniku rodu, procesem tvorby některých kříženců a hlavně ukazuje krásu květů, které jsou tím nejzajímavějším, co můžeme na Aporophyllum vidět.
IPNI neuznává žádnou subspecii E. reichenbachii, ale kaktusářská veřejnost je akceptuje. Patří k nim i E. reichenbachii subsp. comanchensis z Oklahomy. Autor vysvětluje její rozdíly od geograficky nejbližší subsp. baileyi, doplňuje pozorování variability středových trnů a jejich nepravidelný výskyt. Echinocereusy se synonymním jménem E. oklahomensis Lahman pokládá za přechodovou formu mezi oběma poddruhy. Podává informace o výskytu subsp. comanchensis pouze na vápencích, oproti jen na žule rostoucí subsp. baileyi. Upozorňuje, že lokality jsou v omezené oblasti na kamenitých pastvinách, které nepodléhají žádné ochraně. Populace jsou proto velmi zranitelné.
Autor píše o rostlinách z blízkého okruhu C. longistaminea a jejich stanovištích, rozkládající se na pobřeží mezi Esmeralda a Cifuncho. Na první pohled dosti odlišná C. longistaminea subsp. imperialis od C. longistaminea subsp. longistaminea je ale propojena jak geograficky, tak vzhledově s platně nepopsanou C. tigrillensis Kníže n. n. (syn. C. uhligiana Kníže n. n.), kterou je možno považovat pouze za stanovištní, oranžově otrněnou formu C. longistaminea. C. goldii Kníže n. n., vyskytující se jižně od Cifuncho označuje za totožnou s C. longistaminea subsp. imperialis. Propojeny jsou výskytem a i vzhledově jsou téměř neodlišitelné.
Echinopsis albispinosa K. Schum. je celkem malý druh kaktusu, se stonky do průměru kolem 10 cm. Dlouho bývá solitérní, později odnožuje a může tvořit menší trsy. Nejatraktivnější jsou jeho bílé, až 20 cm dlouhé květy. V článku je připomenuta historie tohoto druhu, který byl popsán hned dvakrát: v roce 1903 K. M. Schumannem jako E. albispinosa a v roce 1905 C. L. Spegazzinim jako E. silvestrii. Echinopsis albispinosa se vyskytuje v argentinských provinciích Salta a Tucumán, v nadmořské výšce 800–1600 m. Rostliny na obrázcích z přírody byly pozorovány na lokalitě jižně od Guachipas (provincie Salta), ale i 25 let stará kulturní rostlina na doprovodných fotografiích pochází z téže oblasti. Pěstování tohoto druhu je velice snadné, jedná se o nenáročný a bohatě kvetoucí kaktus.
Staré sběry a popisy rostlin nás inspirují k jejich porovnání se současnými nálezy. Autor v průřezu představuje historii v současnosti málo známé Rebutia auranitida a snaží se doložit, že rostlina z jeho sbírky může být potomkem původních Wessnerových rostlin z třicátých let dvacátého století.
Autor referuje o nově vytvořeném rodu Aloidendron, který byl ustanoven až v roce 2013. Samostatně se věnuje taxonu Aloidendron dichotomum, významnému zástupci tohoto rodu. Popisuje jeho habitus a důležité morfologické znaky, věnuje se také rozšíření druhu a v neposlední řadě objasňuje, proč se mu v domovině říká „toulcový strom“. Článek uzavírá odstavec o pěstování a o příbuzenských poměrech nejbližších dvou druhů.
a na závěr
