Nyní je tomu devět let, co jsem publikoval první synopsi rodu Cleistocactus Lemaire (Lowry 2016: Bradleya 34). Od té doby jsem podnikl devět dalších návštěv Jižní Ameriky. Vynaložili jsme značné úsilí na nalezení nových lokalit několika druhů rodu Cleistocactus a na prozkoumání oblastí s výskytem málo známých taxonů, zejména těch, které byly v mé předchozí synopsi označeny jako potenciálně nové. Cesty nás zavedly z horkého, suchého Chaca východních nížin přes mnoho semitropických meziandských údolí, přes vlhké lesy Yungas, přes vysokou Punu a Kordillery až nakonec na vyprahlé jižní Altiplano. Každá z těchto oblastí je uznávána jako samostatný ekoregion a všechny obsahují alespoň jeden, někdy i několik druhů rodu Cleistocactus, které prokazují značnou přizpůsobivost a odolnost rodu.
