Obsah
Úvodník 2024 (Slovo předsedy) ● Jaroslav Vích | 3
Variabilita rostlin Matucana haynii (Otto ex Salm-Dyck) Britton & Rose na nalezištích ● Zlatko Janeba | 4
Mammillaria breviplumosa – kráska, která stojí za hřích ● Jaroslav Bohata | 10
Echeveria andicola Pino 2005 ● Mário Snopka | 16
Fričova Lobivia kuehnrichii – miniatura z Cachi Pampa (Salta) ● Rudolf Slaba | 21
Frailea cataphracta subsp. melitae (Buin. et Brederoo) P. J. Braun et Esteves – krátké zastavení s miniaturní kráskou ● Libor Kunte | 27
Euphorbia monadenioides M. Gilbert ● Vítězslav Vlk | 32
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
František Pícha – in memoriam ● Klub kaktusářů Benešov | P/1
Zpráva o činnosti Archivní sekce SČSPKS za rok 2023 ● Jiří Vochozka | P/1
Z našich sbírek
Ing. Lubomír Berka ● Jan Gratias | P/2
Recenze
Euphorbien fürs Fensterbrett | Euforbie na parapet ● Libor Kunte | P/4
Jak pěstovat kaktusy, souhrn mých životních zkušeností ● Quido Kuchařík | P/5
Moje vzpomínka na Notocactus ottonis var. vencluianus ● Quido Kuchařík | P/7
Klub kaktusářů Náchod při ZO ČZS Náchod a sympatizující člen SČSPKS č. 50 slaví 50 let ● Jindřich Svoboda | P/7
Index 2023 ● Zdeněk Jiruše | P/I–VII
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Josef Soukup – 85 let ● Jan Honsa | P/9
Pozvánka na tradiční akci – XXIX. Otevírání sezony ve Dvoře Králové nad Labem ● Ondřej Mikeš | P/9
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
MUDr. Jiří Vacovský 10. 3. 1934–15. 1. 2024 ● Karel Mařík | P/13
První HU čísla a jejich lokality ● Jaroslav Vích | P/13
Článek se zabývá druhem Matucana haynii, což je typ rodu Matucana Britton & Rose (vytvořeného v roce 1922) a zároveň nejjižnější druh rodu. Po zdůvodnění, proč by mělo být místo běžně používaného jména Matucana haynei použito Ottovo původní jméno Matucana haynii, následuje krátký popis druhu, včetně jeho rozšíření. Podrobněji jsou diskutovány tři různé populace M. haynii (včetně jedné populace M. haynii subsp. hystrix), kde populace subsp. haynii z Huaytará (departament Huancavelica) v nadmořské výšce 4000 m byla shledána extrémně variabilní, pokud jde o délku a barvu jejich trnů. Na závěr jsou uvedeny poznámky o pěstování těchto kaktusů s doporučením hodně slunečního záření, dostatku čerstvého vzduchu a chladného zimního období.
Autor seznamuje s historií objevu, komentuje okolnosti nálezu a popisu krásného miniaturního druhu M. breviplumosa. Referuje o návštěvě typové lokality v doprovodu jejího objevitele Aarona Gonzáleze Balama. Místo výskytu se podařilo navštívit v den, kdy mamilárie naplno kvetly. Jsou diskutovány odlišnosti od nejbližší příbuzné M. sanchez-mejoradae.
Cestopisně laděný článek zavádí čtenáře na přírodní stanoviště peruánské Echeveria andicola. V úvodu krátce seznamuje s celkem mladou historií této rostliny (popsána 2005), popisem a důležitými charakteristikami a jejími příbuzenskými vazbami. V dalším pak zavádí čtenáře přímo na naleziště této půvabné echeverie, které se nachází v jednom z údolí Río Tingo ve stejnojmenné oblasti ve nadmořské výšce zhruba 3700 m, kam se dostal klesáním z výšky 4400 m z městečka Cerro de Pasco, kde pozoroval zajímavou lokalitu Austrocylindropuntia floccosa. V závěru konstatuje, že bude těžké lokalitu znovu nalézt, protože cesta nebyla nikde na mapách.
V úvodní části autor uvádí jména, pod kterými je rostlina vedena ve sbírkách. V případě uznávání rodu Lobivia, považuje za nejsprávnější označení Lobivia haematantha var. kuehnrichii. Uvádí, že se nachází na východní vlhčí návětrné straně Cachi Pampa, v nadmořské výšce 3000–3350 m, kde roste společně s Rebutia nigricans var. peterseimii i další bohatě zastoupenou horskou květenou. Bezprostředně západně od těchto lokalit, již ve srážkovém stínu, je Cachi Pampa výrazně suší s poměrně hojným výskytem Parodia aureicentra, Trichocereus pasacana a Gymnocalycium spegazzinii var. spegazzinii. L. haematantha var. kuehnrichii označuje za mimořádně variabilním taxon. Projevuje se to jak v barvě, délce i typu vyhnutí trnů, tak barevnosti květů. Je zajímavé, že jsou různě barevná i ramena blizny, jak žlutě zelenavě bělavá, tak červená. Na závěr článku autor zmiňuje i specifika jejího pěstování.
Autor popisuje přírodní podmínky jihozápadního cípu brazilského státu Mato Grosso do Sul a snahu o objevení lokality Frailea cataphracta subsp. melitae. Tento konkrétní taxon byl úspěšně nalezen společně s dalšími zástupci čeledi Cactaceae v poměrně hustém zápoji dřevin rostlinného společenstva cerrado. Autor zároveň zmiňuje výrazné ohrožení taxonu v důsledku zemědělské činnosti v okolí.
Autor v úvodu seznamuje s historií objevení (1971) a popisu (1986) této etiopské geofytické euforbie a uvádí příbuzenské vazby. Dále uvádí své osobní poznatky z devadesátých let minulého století, kdy západní Etiopii poprvé navštívil a s druhem se v přírodě setkal. Popisuje změnu k horšímu na lokalitě, která je v lávovém poli (spolu s Dorstenia tropaeolifolia a Aloe percrassa), odkud je těžen kámen na různé stavby místních obyvatel (poslední návštěva 2019). Za čtvrt století ubyla v důsledku těžby kamene zhruba čtvrtina lokality a po těžbě zůstávají na hromadách vytrhané rostliny. Část je sice využita v domorodém léčitelství, ale ostatní usychají. Stejný osud čeká zřejmě i na dorstenie a aloe. Nezbývá tedy než doufat, že tato unikátní rostlina roste i na jiném, méně exponovaném místě, kde má šanci na přežití.
