Obsah
Copiapoa krainziana Ritt. a její varieta scopulina Ritt. ● Rudolf Slaba | 75
Kdo by neznal Echinocereus pectinatus ● Jan Hadrava | 81
Lobivia staffenii Frič – kouzlo starých jmen ● Lubomír Berka | 87
El Jardín Botánico Pinya de Rosa a El Jardín Botánico Marimurtra – dvě botanické zahrady na pobřeží Costa Brava ● Libor Kunte | 93
Vzácný nález Astrophytum myriostigma f. nudum se stočenými žebry ● Jaroslav Bohata a Pavel Tůma | 98
Oxalis virgosa Savigny aneb Není šťavel jako šťavel ● Libor Kunte | 104
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
A léta běží … ● Lubomír Berka | P/37
Poznámky k pěstování Oxalis virgosa ● Milan Kůrka | P/37
Z našich sbírek
Petr Hofmann, Lišany u Rakovníka ● Jan Gratias | P/38
Dvě obyčejné aloe ● Jan Gratias | P/39
Setkání polských kaktusářů, Kaktusiada Ustroň-Jaszowiec 2023 ● Radek Čech | P/40
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Jaroslav Žid in memoriam ● Josef John | P/41
Seznam aktivních a sympatizujících členů SČSPKS, z. s. (rok 2023) ● Jana Čechová, Jaroslav Vích | P/42
Milí čtenáři, dámy a pánové, ● Lubomír Berka | P/44
Pobeskydí 2023 ● Jiří Číp | P/45
Klub kaktusářů Astrophytum Brno, z. s. ● Radek Čech | P/46
Pražská jarní výstava 2. 6.–18. 6. 2023 ● Lubomír Berka | P/47
Upozornění pro předplatitele Atlasu kaktusů 2023 ● Redakce | P/48
Informace o Zamykání sezony 2023 v Chrudimi ● Karel Pavlíček | P/52
Autor popisuje výskyt tohoto druhu jak v kaňonu San Ramon, tak na hřebeni pobřežních hor severovýchodně Taltal, téměř 600 m n. m. (C. krainziana var. scopulina). Uvádí rozdíly mezi C. krainziana var. krainziana a var. scopulina (velikost stonků, počet, síla i zbarvení trnů) ale zároveň podotýká, že semenáčky obou taxonů v kultuře jsou značně podobné. C. krainziana označuje za příbuzný druh s C. cinerea, o čemž svedčí jak shoda v generativních orgánech, tak poměrně častý výskyt kříženců, a to jak C. krainziana var. krainziana s C. cinerea var. albispina v kaňonu San Ramon, tak zejména C. krainziana var. scopulina s C. cinerea var. cinerea na vrcholcích pobřežních hor. To také vedlo k nové kombinaci, v níž je C. krainziana uváděna jako podřízený taxon C. cinerea, tedy C. cinerea subsp. krainziana (Ritt.) Slaba1997. V běžné kaktusářské praxi se to však zejména pro složitost názvu neujalo.
Autor představuje poddruhy Echinocereus pectinatus, historii jejich poznání a ekologii stanovišť. Srovnává morfologické znaky, vyzdvihuje krásu květů, především subsp. wenigeri a subsp. rutowiorum včetně jeho přechodové formy se subsp. pectinatus s proměnlivou barvou velkých květů. Upozorňuje na rozdílnou ploidii všech rostlin okruhu E. dasyacanthus včetně E. ctenoides, v minulosti někdy kombinovaných k E. pectinatus.
Autor popisuje své pocity, když vloni na jarní pražské výstavě narazil na rostliny označené jménem Lobivia hossei var. staffenii. Jeho odhodlání nenechat je tam, posílila poznámka na druhé straně jmenovky: původ Rektořík. A tak začala jeho cesta proti proudu času, aby se o rostlinách dozvěděl více. Což se mu podařilo přes zjištění, kdo byl K. Staffen a jaký byl jeho vztah k A.V. Fričovi. Po rozsáhlém pátrání v literatuře zjistil, že korektní taxonomicko-nomenklatorické řešení je následující: Lobivia staffenii Frič, Rozkvět 22: 10–11, 1929 [emend. Frič, Kaktusář (Brno) 2: 77–83, 1931]. syn. Lobivia chrysantha (Werdermann) Backeberg, Kaktus-ABC (Backeb. et Knuth) s. 236, 1935. Skutečnost je však bohužel trochu jiná a další Fričovo jméno je odsouzeno k zapomnění.
V loňském roce měl autor příležitost navštívit po třiceti letech dvě botanické zahrady rozkládající se v těsné blízkosti známého katalánského přímořského letoviska Blanes. Toto městečko leží necelých sto kilometrů severovýchodně od Barcelony na pobřeží známém jako Costa Brava a každoročně je cílem mnoha desítek, možná stovek tisíc turistů. Mohlo by se zdát, že příjemné klima a neustálý příliv nových návštěvníků jsou ideálními podmínkami pro kontinuální rozvoj těchto institucí, ovšem realita je mnohem složitější. V první BZ je cítit zanedbanost a nedostatek financí na její udržováni a kdysi vyhlášená sbírka opuncií je jen přehlídkou všemožných hybridů a neduživců, ale ani ostatní sbírky nepůsobí moc vitálním dojmem. Druhá navštívená BZ Marimurtra působí o mnoho lepším dojmem a je naděje, že si svou úroveň udrží ještě mnoho dalších desetiletí.
V roce 2022 byl první z autorů opětovně v Mexiku severně od Entronque de Matehuala, která je spíše známá jako křižovatka Huizache. Cílem bylo hledání intaktní populace Astrophytum myriostigma var. myriostigma forma nudum, tedy rostlin zcela holých, bez vloček na pokožce. Pozoroval je na menším plochém kopci v místech, kde se rovina začíná zvedat do vyšších kopců. Naprosto nádherné rostliny, nepoškozené pastvou ani ničím jiným, některé až 40 cm vysoké. Svah porůstalo typické suchomilné společenstvo voňavých keříčků, juk, hechtií, burser a agáví a 13 druhů kaktusů. Některá astrofyta se již prodlužovala stářím, ale přestože se trochu ohýbala i nakláněla, vůbec nepůsobila vratkým dojmem. Po chvíli uviděl rostlinu, kvůli které vznikl tento článek. Byla krátce sloupovitá, 18 cm široká, vyrůstala v trsu hechtií. Fascinující byl jedinečný tvar žeber. Stonek připomínal dokonale vysoustruženou pětilistou kaplanovu turbínu. Po návratu následovalo hledání a ověřování. Výsledků pátrání není mnoho. Podobné rostliny zmiňují Sadovský a Schütz (1971, 1979), dále R. Gräser (1959). Dále jméno „espiralis“ a nebo „spiralis“ z katalogu firmy Ferdinand Schmoll. Haage a Sadovský v knize Kakteen-Sterne (1957). Dalším zjištěním byla informace, že plzeňský obdivovatel astrofyt Krechovský takovou rostlinu kdysi našel „na stánku“ u křižovatky Entronque Huizache, kde místní obyvatelé prodávali rostliny vykopané v okolí.
Autor představuje sukulentní šťavel ze severu Čile, kde roste jak v blízkosti moře, tak i v pobřežních horách. Lze se také setkat s označením Oxalis gigantea, ale ten byl popsán až o zhruba 50 let později, a tak má jméno O. virgosa prioritu. V dalším pak popisuje jeho výskyt v přírodě v nehostinných oblastech poušti Atacama. Připomíná také, že u nás velmi dobře známý urputný plevel, rozstřelující semena na dálku, je také šťavel, ale růžkatý – Oxalis corniculata a proti představovanému, sukulentnímu druhu, je vskutku nechtěným okupantem květináčů našich sbírkových rostlin. Pro zájemce o pěstování tohoto šťavelu jsou v příloze tohoto časopisu (P/37) zkušenosti s jeho pěstováním z pera Milana Kůrky.
a na závěr
