Coryphantha sulcata klamající ● Jan Hadrava | 75
Sulcorebutia pirhuaniensis – léta hledání ● Rudolf Slaba | 81
Discocactus prominentigibbus Diers et Esteves ● Miroslav Halfar | 88
Euphorbia canariensis L. ● Ivana a Jiří Jandovi 93
Zajímavé wigginsie z departamentu Tacuarembó v Uruguayi ● Jaroslav Vích | 97
Cereus phatnospermus K. Schum. – ve sbírkách neznámý kaktus ● Libor Kunte | 104
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Sedmdesátník Jiří Pavlík ● Vladislav Daněk | P/33
Šedesát let života – sto metrů čtverečních, aneb Petr Todorov slaví šedesátiny ● Tereza Petřek Todorová | P/33
Václav Jakubec – 75 let (* 14. 9. 1947) ● Jan Šimonek | P/34
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
In memoriam – Luděk Rektořík ● Jan Gratias | P/34
Tornádo ● Miroslav Sochůrek | P/35
Škůdci kaktusů – ochrana a prevence II ● Pavel Peregrin | P/36
Vážení přátelé, milí kaktusáři, ● Petr Zeidler | P/38
Tradescantia navicularis* Ortgies (1877) aneb Rostliny, které se již pěstují jen výjimečně ● Jan Gratias | P/39
Už nám není „…cet“… ● Jan Šimonek | P/40
Psalo se před 50 lety...
Granulované insekticídy ● Bohumil Schütz | P/41
Upozornění čtenářům ● Jaroslav Vích | P/42
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Zemřel Ing. Petr Adamčík (24. 5. 1952–14. 7. 2022) ● Lumír Král | P/44
Pobeskydí 2022 ● Lumír Král | P/48
Článek upozorňuje na záměnu netypických nebo juvenilních Coryhantha sulcata při popisu, doloženou herbářovými vzorky, s rostlinami Escobaria (Neobesseya) missouriensis z okolí Kerrville v Texasu. Skutečnost, že synonyma wissmannii, robustior a pravděpodobně i caespitosa, používaná pro neobesseye, jsou taxonomicky správně synonymy C. sulcata. Poukazuje na malé mezidruhové rozdíly mezi C. sulcata a C. echinus v oblasti Rio Pecos, kde se k sobě geograficky nejvíc blíží. Také na někdy nezřetelné rozdíly u kulturních rostlin. Informuje o omylu L. Bensona a jeho záměně okresu Cooke – severní limit výskytu C. sulcata, za okres Coke – limit výskytu C. echinus.
V hlavní části článku je pojednáváno o hledání této teprve nedávno (2014) popsané sulkorebucie. V l. 2015–2021 navštívil autor příspěvku hory mezi Ocuri a západním břehem Río Pilcomayo celkem 5×. Teprve v r. 2021 se však podařilo objevit při západním okraji pohoří v nadmořské výšce 3750–3830 m rozsáhlejší stanoviště S. pirhuaniensis s bohatým obsazením rostlinami. Mezi původními, velmi malými lokalitami nad Pirhuani a Kollpa a těmito je vzdálenost vzdušnou čárou 24 km. Na spojnici by se měly nebo mohly S. pirhuaniensis rovněž vyskytovat. Jedná se však o velmi členitý, těžko přístupný terén s řadou nepřekonatelných strží, takže se tato domněnka bude jen stěží vyvracet či potvrzovat. V článku je pak kromě jiného i vzpomenuta kaktusová vegetace vyskytující se v tomto pohoří.
D. prominentigibbus Diers et Esteves, popsaný v r. 1988, objevil asi v r. 1971 Eddie Esteves Pereira v severozápadní části brazilského státu Goias, a to na území mezi řekami Rio Tocantins a Rio Araguaia. Z popisu byly známy dvě fotografie, z nichž první vystihuje vzhled rostliny. Autor se v srpnu 2014 vydal na severovýchod Brazílie do států Goias a Tocantins hledat diskokaktusy a samozřejmě doufal v objevení D. prominentigibbus. Po několika dnech dorazil do města Gurupi, které se od návštěvy E. Estevese výrazně zvětšilo. Nedaleké městečko Formosa do Araguaia se zdálo být dobrým místem hledání. Západním směrem uviděl na mýtině skupinu nádherných diskokaktusů, které označil pracovním číslem MH. Domníval se, že by to mohla být nějaká forma D. prominentigibbus. Rostliny se vyskytovaly v jakémsi sopečném štěrku. Ve vrcholícím období sucha byly stonky velmi seschlé a epidermis zaprášená. Nesouhlasila nadmořská výška z popisu (800 m n. m.), protože zde naměřená hodnota činila pouze 325 m n. m. V dubnu 2015 nalézá opět u Formosa do Araguaia další mýtinku o ploše asi 10×4 metry. Na povrchu byl štěrk tzv. pedra canga a právě zde rostla nádherná skupina asi 15 hledaných rostlin. Jejich vzhled byl zcela identický s fotografií uveřejněnou v popisu. V dubnu končí období dešťů, rostliny tvořící cerrado byly olistěné, diskokaktusy byly zcela ve stínu. Jejich stonky byly plně hydratované, vždy solitérní. Vzávěru pak uvádí několik doporučení pro pěstování v kultuře, které se v zásadě neliší od pěstování ostatních diskokaktusů.
Euphorbia canariensis patří k nejtypičtějším sukulentním rostlinám Kanárských ostrovů. Je sice chráněna úmluvou CITES, ale rozhodně jí na ostrovech nehrozí vyhynutí. Tvoří mohutné trsy, zabírající i několik metrů čtverečních. Její vegetační období začíná s příchodem podzimu, na konci jara je zakončeno kvetením cyathií vínové barvy a během léta rostliny odpočívají.
O výskytu wigginsií v oblasti severně od Tacuarembó v Uruguayi nejsou dostupné zprávy. Proto autor roce 2019 navštívil tuto oblast, aby se přesvědčil, že je zde možno nalézt tyto rostliny stejně jako jinde v Uruguayi. Ve dvou dnech, kdy projel část území, které je součástí pahorkatiny Cuchilla de Haedo, našel tři stanoviště, kde wigginsie rostly. Rostliny měly výrazné otrnění. Některé starší rostliny měly nahloučené areoly na žebrech tak, že žebro vypadalo jako dělené na hrbolky s vrcholovou areolou. Je to vidět na některých fotografiích. Autor neví, zda je to jen dehydrovaný stonek nebo trvalá vlastnost. Nalezené rostliny, podle názoru autora, v zásadních znacích, kromě otrnění, odpovídají původnímu popisu W. sellowii, ačkoliv typové stanoviště u Montevidea je vzdálené asi 400 km.
Autor popisuje setkání s druhem Cereus phatnospermus, který je ve sbírkách kaktusářů prakticky neznámým druhem. Byl zařazován pod různými druhovými jmény, dokonce byl řazen i do rodu Monvillea. Habitus druhu je výrazně ovlivněn konkrétními podmínkami výskytu. Zajímavé jsou plody tohoto druhu, které je možné konzumovat.
a na závěr ještě
