Úvodník ● Jaroslav Vích | 3
Copiapoa columna-alba a Copiapoa longistaminea, dvě navzájem blízce příbuzné
rostliny z okruhu Copiapoa cinerea ● Rudolf Slaba | 4
Escobaria vivipara na lokalitách ● Jan Hadrava | 10
Opuntia pittieri Br. & R. a Opuntia depauperata Br. & R. – obr a trpaslík z Desierto Tatacoa, Kolumbie ● Jaroslav Vích | 17
Zajímavý způsob větvení žeber u Astrophytum myriostigma ● Jaroslav Bohata | 21
Ariokarpusy z pohledu spotřebitele ● Milan Kůrka | 26
Monanthes pallens (Webb) Christ ● Ivana a Jiří Jandovi | 31
Miniatlas sukulentů ● Jan Gratias | P/1
Recenze
The Mammillaria Society ve Velké Británii ● Zlatko Janeba | P/2
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Ing. Vladislav Šedivý oslavil 80 ● Jan Gratias a Lubomír Berka | P/3
Horst Havelka – 80 let ● Lumír Král | P/4
Mgr. Viktor Müller – 80 let ● Kaktusáři z benešovského spolku | P/4
František Pícha – 80 let ● Přátelé z Klubu kaktusářů Benešov, z. s. | P/5
Jaroslav Landa – 75 let ● Jindřich Svoboda | P/5
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Jiří Kolařík 20. 2. 1957–6. 1. 2022 ● Radek Čech / Jaroslav Vích | P/6
Ing. Jiří Pešat – In memoriam, 6. 7. 1939–16. 1. 2022 ● Klub kaktusářů Zlín | P/7
In memoriam: Jiří Lipš (* 1951 † 20. 1. 2022 ● Jan Gratias | P/7
Členství jako odměna ● Miroslav Valachovič | P/7
Zpráva o činnosti Archivu SČSPKS za rok 2021 ● Jiří Vochozka | P/8
Psalo se před 50 lety...
Index 2021 l Zdeněk Jiruše ● P/I–VII
Pikýrování semenáčků / Zakořeňování ● Dr. Bohumil Schütz | P/9
Vytápění skleníků a zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší ● Jaroslav Vích | P/12
Na začátku autor uvádí důvody, které ho vedou považovat oba dva taxony za blízce příbuzné. Vyskytují se ve stejné oblasti jižně od Taltal, místy se jejich lokality i dotýkají. Dále má jak C. columna-alba, tak C. longistaminea oranžově žlutou plst areol a vegetačního vrcholu. U C. cinerea je plst šedá. V neposlední řadě mají téměř stejná semena, o 1/3 až 1/2 menší, než má C. cinerea. Soliterní vzrůst C. columna-alba a trsovitý vzrůst C. longistaminea činí oba dva taxony dobře odlišitelné. Je ale třeba připomenout, že i u C. cinerea jsou lokality, kde se vyskytují populace s jedinci téměř výhradně solitérního vzrůstu a jinde naopak se vzrůstem trsovitým. V následující části popisuje jejich výskyt na stanovištích, klimatické a půdní poměry, růst a vzhled stonků i doprovodnou vegetaci. Závěr příspěvku je věnován jejich pěstování, které nelze označit za bezproblémové.
Autor se soustředil především na prezentaci druhu Escobaria vivipara doplněnou fotografiemi rostlin v přírodních podmínkách jejích lokalit. S ohledem na kaktusáře komentuje popsané variety a jejich nejmarkantnější rozlišovací znaky, ale přiklání se ke koncepci druhu E. vivipara nečleněného na variety. Krátce popisuje ekologii stanovišť rostlin. Informuje o zajímavé formě, kterou pozoroval v centrálním Coloradu a její fotografie zde publikuje se jménem E. vivipara Fremont County.
V úvodu autor představuje Kolumbii jako geologicky i botanicky velmi rozmanitou a bohatou. Dále se již zabývá domovinou obou opuncií – Desierto Tatacoa, které je druhou největší semiaridní oblastí Kolumbie, komentuje výskyt kaktusů a zabývá se výskytem a způsobem růstu u nás zatím zřejmě jen málo zmámých opuncií, které jsou předmětem článku. Nejprve podrobněji představuje menší Opuntia depauperata a komentuje i poněkud pochybně vypadající zahrnutí O. depauperata jako synonymum k mexické O. pubescens. Jako druhou přibližuje O. pittieri, která je naopak obrem mezi opunciemi. V závěru pak konstatuje, že obě opuncie dorůstají rozměrů, které nejsou moc vhodné pro naše amatérské sbírky.
Autor se v příspěvku zabývá neobvyklým „větvením“ žeber u Astrophytum myriostigma, které náhodou objevil při návštěvě jedné tuzemské amatérské sbírky, a protože ho tento způsob přidávání žeber zaujal, dal si práci s tím, aby kontaktoval cestovatele a podle jejich fotografií z přírody sestavil tento bezesporu zajímavý pohled a způsob „větvení“ žeber u této v přírodě i v kultuře poměrně dlouho známé rostliny.
Protože kultivace pravokořenných rostlin rodu Ariocarpus Scheidw., které jsou ve sbírkách velice obdivované, ale daleko méně rozšířené, není dosud všeobecně zvládnuta, předkládá autor způsob jejich pěstování, který se mu osvědčil. Nejdříve však uvádí upozornění. Rostlinný materiál pro sbírku lze obstarat buď výsevy semen, nebo nákupem rostlin, ale protože všechny druhy ariokarpusů jsou CITES 1, varuje před nákupem materiálu (rostlin i semen) označeného jako sbíraný v přírodě, neboť takové jednání je trestně postižitelné dokonce i v případě, že se ve skutečnosti o materiál z přírody nejedná a označení je obchodním trikem prodejce. Potom již prezentuje své zkušenosti, které shrnul do osmi kapitol, v nichž popisuje, co dělá v daných případech. Pro přiblížení názvy jednotlivých kapitol: 1. Kvalitní semena, 2. Přesazování semenáčků, 3. Substrát pro ariokarpusy musí být především propustný, 4. Hloubka sázení, 5. Umístění rostlin, 6. Sázení, 7. Přezimování, 8. Zálivka a výživa.
Monanthes pallens je endemitem Kanárských ostrovů, roste na západě ostrova Tenerife a na jihu ostrova La Gomera. Podzim a zima jsou hlavním obdobím růstu, zakončeným jarním kvetením. V létě rostliny odpočívají. Své pojmenování rostlina získala podle světlejšího růstového středu (pallens = bledá). V kultuře je zatím pěstována jen zřídka, ve srovnání s příbuznými Monanthes polyphylla nebo Monanthes muralis.
a na úplný závěr