Adenium dhofarense Rzepecky – klenot jižního Ománu ● Libor Kunte, Vítězslav Vlk | 111
Discocactus zehntneri subsp. alagoinhensis Zachar, Halfar subspec. nova ● Milan Zachar, Miroslav Halfar | 115
Orbea speciosa L. C. Leach ● Ivana & Jiří Jandovi | 119
Krajkový, nebo drnovitý kaktus? l Jan Hadrava | 122
Cumulopuntia boliviana subsp. ignescens (Vaupel) D. R. Hunt 2002 ● Mário Snopka | 130
Rendez vous v Argentině u General Roca ● Petr Česal, Vít Zavadil | 135
Hylocereus undatus (Haw.) Br. et R. a jeho užitkový potenciál ● Libor Kunte, Romana Rybková | 141
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Pavel Pavlíček (17. Zlatý Alberto) oslavil 75. narozeniny ● Jan Gratias | P/49
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Josef Bušek in memoriam ● Libor Kunte | P/49
Vzpomínky na Pepu Buška ● Jarda Šnicer | P/50
ad: Zlatý Alberto v roce 2020 ● Redakce | P/50
Psalo se před 50 lety...
Z pěstitelské praxe | Kdy zalévat? ● Bohumil Schütz | P/51
Errata: Discocactus zehntneri Britton & Rose subsp. mirohalfarii Zachar. subsp. nova | P/51
Z našich sbírek
Jaroslav Kovář – 1957 – Písek ● Rudolf Slaba | P/52
Aktuální informace pro pěstitele ● Jaroslav Vích | P/54
Zpráva o schůzi výboru SČSPKS ● Lubomír Berka | P/56
Zlatý Alberto v roce 2021: Jaroslav Procházka ● Jan Gratias | P/I–IV
Zpráva z Valné hromady a jednání nově zvoleného výboru
Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, z. s.,
Děčín, 23. 10. 2021 ● Jaroslav Vích | P/57
Společná schůze Internoto a Notosekce – Plzeň 27.–29. 8. 2021 ● Lubomír Berka | P/59
XXI. Kaktusiáda 2021 ● Jaroslav Vích | P/60
V úvodu autoři předkládají obecné informace o domovině A. dhofarense – exotickém Ománu. Dále pak se již věnují rostlinám samým, jejich rozšíření, biotopům, které osídlují, způsobu růstu, rozmnožování, škůdcům a v neposlední řadě komentují i jeho podobnost s A. obesum var arabicum. Závěrem pak přidávají pozorování z kultury a první zkušenosti s pěstováním.
Autoři popisují další taxon z okruhu Discocactus zehntneri, opět z brazilského státu Piauí, kde se populace popisovaného taxonu vyskytují nedaleko Alagoinha do Piauí v nadmořské výšce asi 390 m. Na pískovcových skalnatých deskách tam rostou velké trsy těchto krásných diskokaktusů ve společnosti zajímavé formy Melocactus zehntneri.
Popis: Stonek kulovitý, vytváří rozsáhlé trsy. Dosahuje až 10 cm šířky. Trsy jsou velké až 100 cm v průměru, kořen kůlovitý, bohatě rozvětvený, epidermis zelenošedá. Žebra spirálovitě stočená, areola je zploštělá, okrouhlá až elipsovitá 18 x 14 mm. Okrajových trnů 6-8, maximálně 3 mm silné, dlouhé 15-22 mm, barvy světle béžové, středový trn chybí. Cefálium je krémové, malé, do 2 cm, bez trnů a štětin. Květ drobný, asi 2-3 cm vysoký, v průměru kolem 3-4 cm, bílý. Plody jsou podlouhlé, červené bobule typické pro okruh Discocactus zehntneri. Semena drobná, do 1 mm, asi 100 v jednom plodu. Celá populace rostlin je mimořádně uniformní. Typ: Brazílie, stát Piauí, v okolí Alagoinha do Piauí, Milan Zachar - MZ 1790, nadmořská výška 390 m, typový exemplář sbírán 20. 3. 2021, holotyp - Departamento de Botânica, Universidade de Brasília – UB 217306.
Orbea speciosa je druh s nádhernými květy, jejichž okraje bývají porostlé výraznými vibračními chloupky. Toto zvláštní vybavení uvádí do pohybu i sebemenší proudění vzduchu a rostlina jeho prostřednictvím láká potenciální opylovače. V našich podmínkách nastává období kvetení na podzim.
E. reichenbachii subsp. caespitosus je v Americe nazýván pro svou krásu krajkový kaktus. Překlad latinského slova caespitosus znamená drnovitý, trsovitý, drnovitě – trsovitě rostoucí. Trny má od čistě bílé k bělavé až hnědavé. Článek popisuje ekologii jeho stanovišť, doprovodnou kaktusovou vegetaci a podmínky pro pěstování. Upozorňuje na různou mrazuvzdornost populací s ohledem na původ v rozsáhlé oblasti jejich výskytu od Oklahomy přes celý Texas až do Coahuila v Mexiku.
Tento druh malé opuncie je většině kaktusářů známý, tedy alespoň jméno určitě. Autor ji v úvodu připomíná popisem a poté pozorováními v přírodě. Tvoří husté, ostnaté poduškovité trsy s průměrem 30 až 60 cm, kterými se odlišují od typu. Samotné články jsou do 9 cm velké, 4 cm silné, oválné, vrcholové, víceméně kónické a špičaté, s nápadnými tuberkulemi v horní části. Výskyt těchto opuncií je v peruánských regionech Arequipa a Puno na jihu, v Chile v regionu Antofagasta a západně od bolivijskych departamentů La Paz, Oruro a Potosí na západní straně And. Tento druh je běžný ve výškach 3500–4700 m n. m. Co se týká pěstování, tyto rostliny mají rády chlad, ale v našich podmínkách nejsou mrazuvzdorné, i když drobný pokles pod bod mrazu hravě přežijí. Ve vegetaci mají rady vlhko. Téměř bych řekl, že ve velmi teplých dnech trpí.
Autoři popisují své zážitky z pobytu (2019) v provincii Rio Negro na severu argentinské Patagonie, v okolí města General Roca, kde je překvapilo množství kaktusové vegetace. V úvodu se věnují pohnuté historii této části Patagonie na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Poté se již věnují převážně kaktusové, ale i ostatní vegetaci. Popisují svá pozorování austrokaktusů, pterokaktusů a dvou opunciovitých druhů. Ke svému překvapení zde narazili i na Echinopsis leucantha. Závěrem pak konstatují, že původ na nalezišti v chladné Patagonii nezaručuje v našem prostředí (ČR) mrazuvzdornost.
To,že některé druhy kaktusů jsou mnohem více známé svým hospodářským významem než coby předmět hobby zájmu kaktusářů, je všeobecně známé. V posledních letech zažívá takový boom zahradnické využití druhu Hylocereus undatus, který se pěstuje také pro plody, v tomto případě nazývané pitahaya nebo anglicky Dragon fruit. Když autoři začali psát tento článek, netušili, čím budou na přelomu roku 2020 a 2021 překvapeni. Popularita H. Undatus dosáhla totiž takové míry, že jej Německá kaktusářská společnost (DKG) vyhlásila kaktusem roku 2021!
a na úplný závěr