Copiapoa cinerea (Phil.) Br. et R. – ikona chilské kaktusové flóry ● Rudolf Slaba | 75
Znáte Cleistocactus pungens Ritter? ● Lubomír Berka 84
Echinocereus coccineus subsp. rosei aneb Obecně oblíbený omyl ● Jan Hadrava | 87
Discocactus zehntneri subsp. mirohalfarii Zachar subsp. nova ● Milan Zachar | 95
Sedum caducum R. T. Clausen ● Ivana & Jiří Jandovi | 99
Tepetl a memetl aneb Hora agáví ● Jaroslav Bohata a Milan Drozd | 103
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Ivan Zelenka oslavil osmdesátku ● René Samek | P/33
Jan Harašta – 90 let ● Stanislav Stuchlík | P/39
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Zemřel Zdeněk Franc ● Ondřej Mikeš | P/33
Smutná správa ● Marián Jančura | P/40
Recenze
Grzegorz F. Matuszewski – Leksykon rodzaju Turbinicarpus – Lexikon rodu Turbinicarpus ● Libor Kunte | P/34
Nagojský protokol a související právní předpisy ● Eliška Rolfová | P/34
Cestovatel Dr. Emil Holub (7. října 1847, Holice – 21. 2. 1902, Vídeň) ● Jiří Vochozka | P/35
Psalo se před 50 lety...
Z pěstitelské praxe | Vlhkost vzduchu ● Bohumil Schütz | P/37
Výzva zástupcům členů Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, z. s. ● Výbor SČSPKS | P/37
Pozvánka va Valnou hromadu SČSPKS | P/38
Seznam aktivních a sympatizujících členů SČSPKS, z. s. (rok 2021) ● Jana Čechová, Jaroslav Vích | P/41
Již v úvodu autor popisuje, kde se v okolí města Taltal rostlina vyskytuje. Je to jak přímo na březích oceánu, v pásu nacházejícím se jen pár desítek metrů nad jeho hladinou. Dále pak na předvrcholcích a sedlech pobřežních hor, jimiž mlhy proudí z oceánu do pouště Atacama. Další výskyt rostlin je také i v menších a větších stržích (gebrádách), jimiž rovněž mlhy a vlhký vzduch směřují do vnitrozemí. V následující části se zmiňuje o 4 poněkud od sebe odlišných biotopech, na kterých se i rostliny mírně od sebe liší. Zatímco v Quebrada de Taltal tvoří menší trsy (okolo 5 stonků), v Quebrada de Griton roste téměř výlučně soliterně. V pobřežních horách severního okraje města naopak tvoří mohutné trsy. Odlišné jsou také i populace z pobřeží severně Taltal i ze strání nad Quebrada San Ramon. Tam se střetává a hybridizuje C. cinerea var. cinerea a var. albispina.
Autor popisuje své setkání s druhem ve „volné přírodě“ ve venkovních výsadbách Botanické zahrady Univerzity Karlovy v Praze na Slupi, kde narazil na asi metr vysoké kaktusové roští, u kterého zaznamenal květ typický pro Cleistocactus. Kvetoucí rostlinu si vyfotografoval, jmenovce u ní ale příliš nevěřil… V následujících řádcích je stručně uveden popis druhu, shrnuta je historie nálezu a popisu, výskyt v přírodě a příbuzné druhy. V závěru pak je i několik doporučení pro pěstování ve sbírce.
Článek přináší informace o E. coccineus subsp. rosei, o jeho morfologických rozlišovacích znacích, lokalitách a příbuzenských vztazích k sousedním poddruhům E. coccineus a k E. polyacanthus. Upozorňuje na rozšířený omyl pěstitelů – domněnku, že subsp. rosei je pojmenována podle růžových květů. Upřesňuje, že E. coccineus s barevnými květy patří k subsp. transpecosensis a že subsp. rosei má jméno podle amerického botanika J. N. Roseho.
Popis nové subspecie D. zehntneri objevené při průzkumu populací diskokaktusů v brazilském státu Piaui, v okolí Cânion Rio Poty, Piauí, v nadmořské výšce asi 190 m.
Popis: Stonek soliterní, široký až 7 cm. Areoly jsou oválné až eliptické. Slámově žlutých, u starých rostlin šedých, tenkých, šídlovitých okrajových trnů je 8–10 délky obvykle 2–4 cm. Cefálium je malé, 2–3 cm široké, tvořené bílou až šedou vlnou. Květ je drobný, do 3 cm v průměru, vnitřní okvětní lístky jsou bílí, vnější okvětní segmenty jsou bez šupinik. Plody jsou podlouhlé, asi 0,5 cm široké a 3 cm dlouhé, červené bobule, typické pro okruh Discocactus zehntneri sensu lato. Semena do velikosti asi 1 mm. Od Discocactus zehntneri subsp. zehntneri se liší výrazně menším a tenším otrněním a absencí středových trnů. Vzdálenost od jiných lokalit Discocactus zehntneri je kolem 500 km. Naleziště sa nachází v brazilském státu Piaui, v okolí Cânion Rio Poty, Piauí, v nadmořské výšce asi 190 m. Jméno rostlina dostala po jeho objeviteli, znalci brazilských diskokaktusů, Miroslavu Halfarovi. Herbářová položka je uložená v Herbário UB – Departamento de Botânica, Universidade de Brasília – UnB pod číslem 217307.
Sedum caducum je drobný druh z mexického státu Tamaulipas, vzhledem a životními projevy podobný spíše příbuzným z rodů Villadia a Lenophyllum. Během jediného roku prochází výraznými barevnými proměnami, zakončenými podzimním kvetením.
Ve sbírkách často pěstovaná agáve FO-076 dostala nedávno jméno po svém nálezci Felipe Oterovi. Vyniká krásným dřevitým zubatým okrajem listů a proti A. titanota je zelenější. Hory v okolí Tepelmeme Villa los Morelos v severozápadní Oaxace skrývají nečekanou rozmanitost mnoha druhů agáví včetně hybridů a mezidruhových přechodů. Pochopení vztahů mezi jednotlivými druhy vyžadovalo několik expedic botaniků Grega D. Starra a Tristana J. Davise, kteří své úsilí završili popisem Agave oteroi.
... a ještě
