Splněný sen aneb Na nalezišti Discocactus horstii Buining & Brederoo ● Libor Kunte | 39
Vlasaté echinocereusy série Capillarispini ● Jan Hadrava | 47
Gymnocalycium cabreraense Schädlich, Bercht, Melojer ● Radek Čech | 54
Sulkorebucie ve sbírkách ● Rudolf Slaba | 59
Zajímavé formy Echinocactus horizonthalonius Lem. (III.) ● Jiří Pospíšil | 65
Crassula ’Buddha’s Temple’ ● Ivana & Jiří Jandovi | 68
Recenze
Field Guide to the Succulent Euphorbias of Southern Africa ● Libor Kunte | P/17
Reakce na článek
Svět po pandemii COVID-19 prý bude jiný aneb Kam směřuje ochrana přírody? ● Jiří Kotyk | P/17
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Další smutná novina z Náchoda ● Klub kaktusářů Náchod | P/18
C. A. Ludwig Bercht (6. 2. 1945–2. 3. 2021) ● Volker Schädlich, Lubomír Berka | P/18
Alexander Táslar (5. 5. 1945–14. 4. 2021) ● Jan Gratias | P/19
Schůze Notosekce v Hořicích v Podkrkonoší 21.–23. 8. 2020 ● Milan Kovář | P/20
Psalo se před 50 lety ...
Některé chyby při pěstování v drtích ● Bohumil Schütz | P/21
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Zlatko Janeba (*30. 4. 1971), dorostenec slaví padesátku ● Jaroslav Šnicer | P/22
Miniatlas sukulentů ● Jan Gratias | P/23
Upozornění na další změnu termínu konání Valné hromady SČSPKS ● Výbor SČSPK | P/24
ICSL aneb Lexikon na internetu ● Jaroslav Bohata | P/25
Vyprávění o jednom splněném kaktusářském snu. Po mnoha cestách do USA a hlavně Mexika, kde měl to štěstí vidět a pozorovat množství jedinečných kaktusů a jiných sukulentů, došlo i na brazilský sen o nalezení a pozorování perly státu Minas Gerais – Discocactus horstii. Za výchozí bod česko-slovenské expedice bylo zvoleno poklidné městečko Grăo Mogol, které leží blízko nevysokého pohoří Serra do Barrao, jež vystupuje z roviny tvořené bílým křemičitým pískem. V okolí roste spousta pěkných a u nás málo známých cereusovitých kaktusů, ale nejen kaktusů, a také D. insignis. Až po několika dnech pátrání na slibných místech přišla ta chíle a ukázal se první D. horstii, sotva si zrak zvykl, byly jich všude kolem desítky… Zpestřením byla návštěva dvou brazilských ochránců přírody. Brazilci zřejmě pochopili, že takové přírodní klenoty je třeba chránit.
Echinocereusy pokryté v juvenilním stadiu, místo trnů, jemnými bílými vlasy, jsou zahrnuty do sekce Capillarispini W. Blum. Teprve ve velikosti asi 3 cm začínají na semenáčích vyrůstat trny. V textu jsou čtyři druhy, patřící do sekce, komentovány po stránce morfologických, geografických a stanovištních odlišností. V závěru jsou shrnuta doporučení pro pěstování v kultuře.
Autor přibližuje teprve nedávno nalezené (2010) a popsané (2018) gymnocalycium ze severozápadní Paraguaye (v blízkosti bolivijské hranice), na hoře Cerro Cabrera, jež se tak trochu podobá severoamerickému Echinocactus horizonthalonius. V úvodu uvádí stručnou historii nálezu této zajímavé rostliny. V dalším následuje popis taxonu a na závěr konstatuje, že objev těchto endemických rostlin byl nejen pro autory popisu, ale i ostatní gymnofily obrovskou senzací. S ohledem na rozsáhlou oblast Chaca však není překvapující, protože se zde vyskytuje mnoho ekosystémů a oblast může skrývat ještě další překvapení v podobě nových druhů.
V příspěvku jsou shrnuty poznatky autora s pěstováním příslušníků rodu Sulcorebutia za posledních 25 let. Zároveň jsou v něm využity i dlouholeté zkušenosti vycházející z pozorování jejich růstu v domovině. Jsou např. probrány nejvhodnější stanoviště ve sbírce, zalévání, substrát, rozmnožování i pěstitelské nádoby. Přes jejich mohutný dužnatý kořenový systém se přiklání k mělkým nebo alespoň normálně hlubokým nádobám. Rozměrnější nádoby totiž pomaleji vysychají, což zástupci tohoto rodu špatně snášejí. Při přesazení je pak třeba provést hluboký řez hlavního kořene, čímž se ale výborně nastartuje následný růst.
Volné pokračování představování zajímavých forem E. horizonthalonius, jak je mohli kaktusáři-cestovatelé pozorovat na jejich přirozených stanovištích. Tentokrát jsou představovány formy ze známých lokalit u Laguna Viesca mezi městy Viesca a Parras de la Fuente v Coahuila a blízko Las Tablas v San Luis Potosí. V obou případech popisuje i doprovodnou kaktusovou vegetaci.
Článek pojednává o velice zdařilém mezidruhovém kříženci rodu Crassula, který okouzlil pěstitele na celém světě. Svým vzhledem je 'Buddha's Temple’ rostlinou zcela výjimečnou a nepodobající se žádnému z botanických druhů. Pěstitelsky se jedná o rostlinu trochu složitější a text nabízí i několik rad, jak se chyb v péči o ni úspěšně vyvarovat a radovat se pak z její mimořádné krásy.
... a na závěr
