Rod Echinocereus Engelmann obsahuje asi 165 taxonů. Ve Spojených státech jich můžeme napočítat přibližně 60 a v Arizoně je rozšířeno 21–26 taxonů (podle úhlu pohledu na jejich taxonomickou úroveň). Několik echinocereusů je v Arizoně endemických. Jedná se o E. arizonicus subsp. arizonicus, E. bonkerae subsp. bonkerae a subsp. apachensis, E. canyonensis, E. ledingii a E. yavapaiensis. Naopak dva druhy do Arizony zasahují jen svým okrajovým rozšířením těsně za hranice (E. chloranthus subsp. rhyolithensis, E. scopulorum subsp. pseudopectinatus). Endemitem s velmi omezeným rozšířením jen okolo hranice Arizony a Utahu je E. relictus. Další druhy jsou obyvateli rozsáhlých území v Arizoně i okolních státech (E. engelmannii a E. triglochidiatus).
Jméno Echinocereus vzniklo z řeckého echinos = ostnatý a cereus = svíčka nebo pochodeň. Rod vytvořil Georg Engelmann v roce 1848 oddělením rostlin s otrněnými plody od rodu Cereus. Arizonské echinocereusy jsou krátce sloupovité, soliterní (E. rigidissimus), ale i odnožující až se 300 stonky (E. triglochidiatus subsp. mojavensis). Stonky jsou žebrované a hustě pokryté trny, nebo s výraznými okrajovými a odstávajícími trny středovými. Stonky mohou být rozprostřené, ne více než 10 cm vysoké, ale také dlouhé a vysoké až 90 cm (E. nicholii). Květy bývají buď velké, růžové, fialové, purpurové, stejně široké jako dlouhé, případně tvaru kalicha, tmavě červené až červenohnědě oranžové, užší než dlouhé. A nakonec velmi malé a úzké (E. chloranthus subsp. rhyolithensis). Květy všech echinocereusů mají zelenou bliznu a bez opylení vydrží na rostlinách několik dní až týden. Některé se na noc nezavírají.
Echinocereusy se vyskytují v poušti i polopoušti, v rovině i v kopcích a v horách, v kaňonech a na skalách, v křovinách, v řídkých lesích, od velmi nízkých nadmořských výšek do téměř 3000 metrů...
a na závěr jeden pěkný pohled na filmovou krajinu...
