Úvodník ● Ivan Běťák l 3
Sclerocactus nyensis Hochstätter – zajímavý nevadský endemit ● Zlatko Janeba l 4
Frailea horstii Ritter – půl století od popisu ● Jaroslav Vích l 10
Austrocylindropuntia pachypus (K. Schum.) Backeberg 1941 ● Mário Snopka l 17
Echinocereus palmeri – trpaslík v rodu ● Jan Hadrava l 20
Sulcorebutia pulchra var. albiareolata Slaba et Šorma
jeden z top ten zástupců rodu Sulcorebutia ● Rudolf Slaba l 26
Monsonia peniculina (Moffett) F. Albers – botanický skvost ● Libor Kunte l 31
Recenze
Die Gattung Ferocactus (Rod Ferocactus), Hardy Hübener, Manfred Figge
● Libor Kunte l P/1
Die Vielfalt der Gattung Mammillaria (Rozmanitost rodu Mammillaria),
Thomas Linzen ● Libor Kunte l P/1
Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Smutná zpráva z Náchoda ● Náchodští kaktusáři l P/2
Jiří Just – *21. 2. 1945 † 13. 12. 2020 ● Libor Mejstřík l P/2
Brno truchlí – Jiří Peňás in memoriam ● Radek Čech l P/3
Jiří Filipec * 5. 10. 1945 † 22. 1. 2021 ● Jaromír Chvastek l P/3
Pozvánka na Valnou hromadu do Mostu ● Alexander Táslar l P/4
Svět po pandemii COVID-19 prý bude jiný aneb Kam směřuje ochrana přírody?
● Jaroslav Vích l P/5
Vážené kolegyně a kolegové kaktusáři, ● Jiří Vochozka l P/6
Zajímavé srovnání ● Jaroslav Vích l P/7
Dovoz a vývoz kaktusů – informace ● Redakce l P/7
On-line přednášky l js+web ● P/8
Index 2020 l Zdeněk Jiruše ● P/I–VII
Psalo se před 50 lety ...
Jarní práce ● Bohumil Schütz l P/9
Autor přibližuje jeden ze sklerokaktusů, které viděl v jejich přirozeném prostředí. Jde o Sclerocactus nyensis Hochstätter, jenž byl objeven teprve začátkem 80. let minulého století. Je to endemit státu Nevada, kde je známý pouze ze dvou okresů Esmeralda Co. a Nye Co. Přibližným centrem výskytu je krásné historické městečko Tonopah (Nye Co.). Druhé naleziště se nachází východně od Warm Springs (Nye Co.), kde jsou rostliny mnohem vzácnější. S. nyensis je v současné době znám ze čtyř, více či méně izolovaných nalezišť, ale je docela pravděpodobné, že se v okolí najdou další místa jeho výskytu. V dalším popisuje způsob růstu sklerokaktusů, které tráví většinu roku zatažené do terénu a prozradí je pouze květy v době kvetení, jen staré rostliny zůstávají celoročně nad terénem. V závěru pak uvádí několik doporučení pro pěstování ve sbírkách.
Autor ve svém článku z expedice po Peru představuje další ve sbírkách téměř neznámou opuncii, která se vyznačuje téměř sloupovitými stonky mírně odnožujícími v horní části. V úvodu se zmiňuje o historii druhu, uvádí popis a rozšíření od severního do středního Peru v nadmořských výškách 600 až 2500 m. Popisuje způsob růstu a vyslovuje domněnku, že rostliny se množí zřejmě vegatativně, vyjmenovává doprovodnou vegetaci, převážně cereusovitých rostlin. V závěru se pak zabývá pěstování v kultuře a uvádí několik doporučení.
Článek přináší informace o trpasličím druhu E. palmeri a jeho poddruzích escobedensis a mazapil. Popisuje základní rozlišovací znaky, rozšíření a podmínky na lokalitách, zejména zaplavovaných bolsónů, kde roste subsp. mazapil. Uvádí výčet doprovodné kaktusové vegetace. Zmiňuje nejisté, možná synonymní postavení subsp. escobedensis. Popisuje doporučené zásady pěstování v kultuře, zvlášť pro obtížnější subsp. mazapil s extrémně řepovitým kořenem.
Autor píše o svém pátrání v přírodě, ve sbírkách i v literárních pramenech po rostlinách popsaných jako Frailea horstii Ritter před 51 lety. Popisuje historii samotného nálezu rostlin L. Horstem v jihobrazilském státu Rio Grande do Sul. Mnoho let nebyla uváděna typová lokalita. Dnes je známo několik lokalit výskytu. Vztahy k taxonu Frailea gracillima, ke kterému je některými autory přiřazován, nejsou uspokojivě popsány. Autor připomíná, že už v roce 1965 byly rostliny v ČR pod označením HU 13a ve sbírce brněnského specialisty na fraileje Víta Hraběte, který o nich v roce 1967 napsal do tohoto časopisu a porovnával je s F. gracillima. V dalším pak autor uvádí roli holandského pěstitele a cestovatele K. H. Prestlého, jenž popsal několik taxonů z okruhu F. horstii, ze kterých některé nebyly uznány za platné. Tím přispěl k mnoha komplikacím v taxonomii druhu. Dále komentuje sběrové číslo Frailea sp. HU 85, které patří do okruhu F. horstii a jehož stanoviště sběru je od prvopočátku neznámé. V závěru pak uvádí, že na stanovišti F. horstii (Galpão da Pedra) nebyly v roce 2019 nalezeny téměř žádné rostliny, ač ještě v roce 2011 tam byly k vidění stovky rostlin.
Autor uvádí znaky, jimiž se odlišuje od S. pulchra var. pulchra. Velikost stonků (dosahuje až dvojnásobné velikosti), soliterní vzrůst a výraznější areola s bohatší bělavou areolovou plstí. Podle tohoto znaku byla i pojmenována. Mimo jiné se také zmiňuje o zcela rozdílných pohledech na taxonomickou hodnotu této variety W. Gertelem a J. de Vriesem. Zatímco prvně jmenovaný uvádí var. albiareolata jako neopodstatněnou, tedy synonymum S. pulchra var. pulchra, J. de Vries ji nově kombinuje jako samostatný druh S. albiareolata (Slaba et Šorma) De Vries. Naše řazení na taxonomické úrovni variety se tedy ukazuje za jakousi střední cestu mezi oběma krajními pohledy.
Autor představuje poměrně nový a málo známý taxon z čeledi Geraniaceae – Monsonia peniculina. Zabývá se historií rodu Monsonia a příbuzného rodu Sarcocaulon, kam byla M. peniculina původně řazena. Dále se zabývá i jejím rozšířením v přírodě v hraničním pásmu mezi Namíbií a JAR na velmi omezeném území a podmínkami, ve kterých M. peniculina roste. Dále pak komentuje příbuznost s ostatními rostlinami rodu a velkou pozornost věnuje zahrnutí všech taxonů rodu Sarcocaulon do rodu Monsonia (1996). Následuje krátká charakteristika, způsob růstu M. peniculina a zmínka o ne příliš lichotivé české stopě v taxonomii rodu Sarcocaulon. V závěru se pak autor zabývá i pěstováním v kultuře lakonickým konstatováním, že je nutná hlavně trpělivost a šetření vodou.
a na závěr
