Vpravdě neveselé dny jsem prožíval po odchodu Jiřího R. Haagera, který se v sedmdesátých letech účastnil expedic ORCHIDEA společně s Janem Říhou. Ovšem skutečnost, že budu psát nekrology těmto výrazným osobnostem naráz, je víc než trýznivá. RNDr. Jan Říha zemřel po dlouhé nemoci 26. září 2022, pár dní po svých 75. narozeninách.
Honza se nesmazatelně zapsal do moderních dějin kaktusářství jako jedna z nejvýznamnějších osobností, a to nejen v tehdejším Československu, ale také v Evropě. Svou odbornou dráhu započal ještě při studijním pobytu na Kubě v roce 1969, během kterého viděl v přírodě tehdy všechny známé druhy kubánských kaktusů, agáve, tilandsie, orchideje atd., přičemž se mu podařilo znovuobjevit lokality Escobaria cubensis. V sedmdesátých a osmdesátých letech následovala nepřetržitá „šňůra“ expedic a výjezdů za rostlinami. V roce 1977 vycestoval poprvé s Rudolfem Šubíkem do Mexika a pak navštívil řadu dalších středoamerických a jihoamerických zemí. Z těchto cest publikoval stovky článků a několik knih. Vzpomínám si, že jsem útlou, brožovanou publikaci Oaxaca země slunce přečetl snad stokrát a snil při ní o tom, že jednou Mexiko navštívím také. Díky jeho kontaktům se světovou kaktusářskou a sukulentářskou špičkou proudily do tehdy izolované země nové informace, poznatky, ale také rostlinný materiál.
Jan Říha se aktivně podílel, kromě časopisu Kaktusy, na vydávání dalších periodik jako byla např. Aztekia přinášející obsažné pohledy předních světových špiček v našem oboru. Po revoluci, přibližně v polovině devadesátých let, se Honza začal pomalu stahovat z aktivního kaktusářského života, protože věděl, že si na pomyslný vrchol již sáhnul a trápilo jej to, že řada jeho starších přátel tento svět pomalu opouštěla. V tento „moment“, trvající však několik let, se v českém prostředí etablovala skupina lidí zaslepených vlastním egem, kteří začali Honzovi „okopávat kotníky“, aniž by mu po ně někdy sahali. Pro Jana to byl další signál, který ho od kaktusářského života víceméně izoloval.
Nesmírně si vážím toho, že jsme až do posledních dnů zůstali v úzkém kontaktu a že jsme si vyměňovali postřehy a názory na dění kolem nás prakticky denně. Obdivoval jsem Honzův neskutečně široký záběr vědomostí a znalostí o rostlinách. Se vším respektem a pokorou se budu vždy rád vracet k jeho vycizelovaným textům o kaktusech, sukulentech, orchidejích nebo tilandsiích. Dny vyměřené na tomto světě, prožil Honza naplno. Snad nejvýstižněji jej popsal epitaf na smutečním oznámení o Janově skonu: Žít je tak složité, zemřít tak prosté…
Jene, děkujeme Ti za to, že jsi byl a my mohli být s Tebou! Requiescat in pace.
Libor Kunte