V těchto dnech Brno bohužel zasáhla smutná zpráva. Naše řady navždy opustil náš předseda Jiří Kolařík.
Narodil se v Opavě, kde strávil také svoje mládí. Vystudoval Vysokou školu báňskou, obor geologie (1976–1981). Po ukončení studií nastoupil do ostravského Dolu Jan Šverma. Už od studentských let toužil po svobodě, proto se také pokusil emigrovat. Jeho první pokus v roce 1982 se mu bohužel nezdařil. Zkusil to tedy následující rok podruhé, a jak to v té době zkoušelo hodně lidí, přes tehdejší Jugoslávii se dostal do Spolkové republiky Německo. Začátky měl tehdy hodně těžké. Díky pomoci Norberta Gerloffa se ze sběrného tábora emigrantů přestěhoval do Besigheimu nedaleko Ludwigsburgu, kde působil až do svého návratu. Po sametové revoluci v roce 1989 se vrátil do Československa a založil firmu na povrchové tvrzení kovů. Rovněž vyráběl i pece na tento způsob zušlechťování železa. Byl jeden z prvních, kdo tuto technologii u nás praktikoval a dovezl ji k nám ze zahraničí. Firma měla svoje lepší i slabší chvilky, ale v poslední době se mu dařilo velmi dobře.
Kaktusům se začal věnovat už na střední škole, kdy docházel do kaktusářského kroužku ZK Ostroj v Opavě. V té době ho velmi zajímal rod Gymnocalycium, kdy svým nadšením dokázal ovlivnit i zkušené kaktusáře. Když později studoval vysokou školu, docházel i mezi ostravské kaktusáře. V roce 1986 se podílel jako spoluautor v německém časopisu Internoto na popisu dvou nových druhů rodu Notocactus (Notocactus arnostianus a Notocactus ritterianus). Kaktusům se intenzivně věnoval i v emigraci a stal se členem DKG a Internoto. Díky působení v těchto organizacích a díky Norbertu Gerloffovi se seznámil s předními evropskými kaktusáři. Po návratu do Československa mu bohužel zmrzla asi 10 m2 velká sbírka notokaktusů a wiggginsií, ve které bylo mnoho letitých a importních rostlin. Z této nemilé situace se brzy otřepal a začal kaktusařit znovu. Během svého života navštívil několikrát domovinu kaktusů, některé státy opakovaně. V letech 2005–2015 několikrát vycestoval za moře a navštívil Argentinu, Bolívii, Chile, Peru a USA. Při jeho cestách do Argentiny mu učarovaly kaktusy rostoucí v Patagonii. Minulý rok na podzim dokončil stavbu skleníku a těšil se, že by vše letos nastěhoval.
V Brně vykonával funkci předsedy, před svým zvolením byl místopředsedou. V posledních letech zajišťoval překlady zahraničních přednášejících z německého jazyka.
Jiří měl i jiné koníčky, kterým věnoval mnoho energie. Pořídil si vinný sklep a k tomu vinohrad. Angažoval se mezi vinaři v Kurdějově. K tomu obhospodařoval sad s ovocnými stromy, a aby mu dobře plodily, začal se věnovat i včelaření. Měl spoustu dalších plánů do budoucna, bohužel si je už nesplní.
Čest jeho památce!
Za KK Astrophytum Brno napsal Radek Čech
***
Nekrolog brněnského Astrophyta k úmrtí Jiřího Kolaříka vyjadřuje smutek. Stejně jako reakce jeho zahraničních přátel, jejichž vzpomínky dokreslují jeho osobnost. Jsou určeny všem, kteří Jirku znali:
To je neuvěřitelně smutná zpráva! Mnoho z nás zná Jiřího tak dlouho. A na naší konferenci udělal tak dobrý dojem! Jsem moc rád, že jsem s ním v Plzni mohl strávit večer u stolu. Chybí mi další slova. Ve smutku myslím na Jiřího. Bohužel nikdo z nás nebude moci přijít na pohřeb. Jiří si zasloužil velké rozloučení.
Dr. Thomas Engel
Děkuji mnohokrát za velmi smutnou zprávu. Moje myšlenky jsou s jeho rodinou.
Mario Wick
Byl jsem velmi šokován: znám Jiřího z INTERNOTO více než 30 let. Jen před pár měsíci se podílel svými překlady na naší společné konferenci. A pamatuji si ho jako silného muže – neuvěřitelné, že jeho život byl ukončen tak rychle.
Wolfgang Prauser, 1. předseda INTERNOTO
To je pro mě opravdu šok. Měl jsem ho moc rád a užil jsem si čas s ním. Naposledy to byla Plzeň, a to byl tak dobrý čas. Je těžké přijmout, že je pryč...
Peter Krämer
Tato zpráva mě velmi mrzí. Jiří byl pro mě tak dobrý člověk, kamarád a dobrý přítel. A byl ještě tak mladý. To je opravdu špatné.
Wolfgang Gemmrich
Bohužel hodně smutná zpráva. Je mi líto, že se opět loučím s dobrým přítelem. Chtěl bych vyjádřit soustrast Jiřího rodině.
Wolfgang Papsch
J. Vích