Čas letí. Letos v červenci, 16., oslavil 70. narozeniny přítel, kolega Jiří Pavlík. S pěstováním kaktusů začínal stejně jako většina z nás. Pár rostlin různých rodů v pařenišťáku na zahradě. Časem se sbírka začala rozrůstat nejen díky zkušenějším kaktusářům, občasným nákupem rostlin, ale i vlastním výsevům. Určitým mezníkem bylo seznámení se s panem Suchánkem, zahradníkem ve vládní vile v Brně-Pisárkách. Pěstoval především echinocereusy a frailee. Zde se naučil pěstovat kaktusy ze semen, roubovat, zkrátka vše, co by měl dobrý kaktusář ovládat.
A tak kaktusů rychle přibývalo. Vznikl skleníček na balkonu u rodičů, později zcela zasklený balkon ve vlastním bytě. Tehdy pro nás těžko dostupné rody Ariocarpus, vzácné mexické druhy, Uebelmannia apod. se Jirkovi dařilo v těchto podmínkách velmi dobře pěstovat. Díky své píli, znalostem a zkušenostem vybudoval velmi kvalitní sbírku.
Množení výsevem semen nebo zakořeňováním odnoží (řízků), které se běžně nedařilo, nebyl pro Jirku díky jeho hloubavé povaze problém. Řada kaktusářů tvrdí, že to či ono nejde. Není to pravda. Všechno jde. Když to umí sama příroda, tak to umíme i my. Ale není to zadarmo. Stojí to dost peněz a materiálu, ale výsledek se vždy dostaví. A Jirka vždy dokázal „neřešitelný“ problém vyřešit. Všechno musí jít, jinak bychom již mnoho druhů znali jen z obrázků. Tohle krédo ho provází všemi obory, o které zavadil. Ať to byla akvaristika, teraristika nebo množení rostlin a dřevin s „pověstí“, že to řízkováním nejde.
Po vybudování skleníku v Brně-Komíně získal plochu i prostor, kde může své znalosti a zkušenosti plně uplatnit a dále rozvíjet. Vybudoval např. skalky osázené aztékii, jinou strombáky, které jsou známé i v zahraničí. Za zmínku také stojí kolekce Ariocarpus, o které od mládí snil. Ve své sbírce má také mnoho dalších zajímavých rostlin. Kromě kaktusů také pěstuje tilandsie, pachypodia a další zajímavé rostliny. Výčet jeho aktivit sice není úplný, ale pro ty, kteří ho neznají, dostačující. Nějakou dobu také pracoval ve výboru Astrophyta.
Do dalších let přeji panu Pavlíkovi pevné zdraví, aby se svému koníčku (spíš koňovi) mohl nadále plně věnovat mnoho dalších let, včetně inovativních přístupů k dalším tématům „to nejde“.
Ing. Vladislav Daněk