Obsah
Echinocereus fendleri (Engelm.) Sencke ex J. N. Haage a jeho poddruhy ● Jan Hadrava | 111
Lobivia rauschii Zecher ● Ladislav Fischer | 118
Tristerix aphyllus (Miers ex DC.) Tiegh. ex Barlow et Wiens – rostlinný parazit některých chilských kaktusů ● Libor Kunte | 121
Tři české, staré, ale dobré notokaktusy ● Stanislav Stuchlík | 124
Sulcorebutia luteiflora de Vries ● Rudolf Slaba | 129
Cumulopuntia fulvicoma (Rauh & Backeberg) E. F. Anderson ● Mário Snopka | 135
Pediocactus sileri (Engelm. ex J. M. Coult.) L. D. Benson – poznámky k pěstování ● Petr Česal l 139
Selmar Hugo Schlosser – 120 let od jeho narození ● Jaroslav Vích | P/53
Z našich sbírek
Miroslav Kirejev ● Jan Gratias | P/55
Životní jubileum oslavuje ... Gratulujeme!
Jaroslav Šnicer padesátníkem ● Libor Kunte | P/56
KPKS Roudnice nad Labem, z. s. ● Jan Gratias | P/56
Recenze
Kakteen und andere Sukkulenten – Index und Schlagwortverzeichnis 1949–2022
Kaktusy a jin. sukulenty – Index a předmětový rejstř.k 1949–2022 ● Libor Kunte | P/58
Setkán.í Gymnofilů v Brně 29. 7. 2023 v Brně ● Radek Čech | P/58
Astrophytum asterias a A. V. Frič – 100 let od znovuobjeven. … ● Jiří Vochozka | P/60
MUDr. Roman Staník – 24. Zlatý Alberto pro rok 2023 ● Jan Gratias | P/I–IV
Nejsou již mezi námi ... Čest jejich památce!
Jiří Janda – in memoriam ● Kaktusáři a sukulentáři z Vysočiny | P/61
ad: Echinocereus fendleri (Engelm.) Sencke ex J. N. Haage a jeho poddruhy ● Jan Hadrava | P/61
Informace po uzávěrce ● Jaroslav Vích | P/61
Členská schůze Notosekce 2023, 26.–28. 8. 2023, Slavkov ● Lubomír Berka | P/62
Informace pro objednání časopisu na rok 2024 ● Výbor Společnosti | P/63
Zpráva o jednání výboru SČSPKS, z. s. v pátek 29. září 2023 v Chrudimi ● Radek Čech | P/68
Článek odkazuje na text publikovaný v Kaktusy 39, 4: 98–101, 2003. Upozorňuje na zmatek ve jménu autora popisu E. fendleri ve světové i české literatuře a zdůrazňuje jediný platný popis E. fendleri (Engelm.) Sencke ex J. N. Haage, Preisverzeichnis Cact. Succ. 22, 1860. Upozorňuje na podobnost diploidního E. fendleri subsp. rectispinus a tetraploidního E. engelmannii subsp. fasciculatus, která je příčinou častých mylných interpretací. Komentuje všechny poddruhy E. fendleri, jejich odlišnosti, rozšíření a stanovištní podmínky. V závěru uvádí odlišné možnosti pěstování mrazuvzdorných subsp. fendleri a kuenzleri od subsp. hempelii a rectispinus, které vyžadují teplejší zimování.
Autor se v úvodu zabývá historií nálezu a popisu (a snahou kombinovat je do rodu Echinopsis) těchto výrazně trsovitých rostlin a uvádí vybrané charakteristiky z popisu. Dále přibližuje výskyt tohoto druhu v přírodě, jak se s rostlinami setkával při svých cestách. V závěru konstatuje, že rostliny v kultuře mají pověst velmi neochotně kvetoucích a pro pěstování doporučuje propustný minerální substrát, dostatek sluněčního záření a dostatek čerstvého vzduchu.
Autor článku popisuje jev, který lze pozorovat u některých čilských kaktusů. Tím je výskyt bezchlorofylového rostlinného parazita Tristerix aphyllus, který napadá kaktusy rodů Eulychnia a Trichocereus. Autor popisuje morfologickou charakteristiku tohoto parazita a také základní ekologickou vazbu při šíření jeho semen.
Jsou představeny tři notokaktusy, které byly vypěstovány českými kaktusáři, popsány českými autory a jejichž popisy byly zveřejněny v českém časopisu Kaktusy. N. ottonis ’Venclů’ má květy červené barvy a nemá pyl. Semena byla získána sprášením s některými jinými kaktusy. N. rutilans ´Štor´ je miniaturní rostlina, která se původně množila jen odnožemi, než byla získána semena sprášením s N. rutilans. N. ottonis v. janousekianus má květy oranžové barvy, prašníky mají pyl a je uznanou varietou na rozdíl od obou dalších rostlin.
Autor popisuje druh od jeho objevení v r. 2009 de Vriesem a R. Mülerem až po současné řazení na úrovni druhu (S. luteiflora de Vries), nebo variety S. cantargalloensis (S. cantargalloensis var. torrepampensis Gertel et Jucker). Přiklání se uvádění jako druhu a důvody podrobněji zdůvodňuje. Hlavní determinační znaky jsou: soliterní růst (odnožuje zejména až po poškození stonků okusem), plochý tar stonku, světle zelená barva pokožky, větší květy převážně žluté barvy. Kromě jiného se zmiňuje, že se vyskytuje na nejrozsáhlejším výškovém profilu ze všech zástupců rodu Sulcorebutia, od asi 2500 m n. m. do 3500 m n. m. a od S. cantargalloensis je izolována hřebenem Cerro Mandinga, nacházejícím se v nadmořské výšce 4125 m.
Autor představuje další z peruánských kumulopuntií, která je podle jeho mínění v našich sbírkách zatím naprosto neznámá. V úvodu shrnuje historii druhu od jeho nalezení, popisu a pochopitelně i krátkou anabázi botanickým systémem. Dále se věnuje morfologickým znakům a příbuzenským vazbám na ostatní příslušníky rodu. Následuje představení stanoviště, kde se s těmito rostlinami v přírodě setkal, uvádí společně rostoucí kaktusové druhy, ale i ostatní sukulentní vegetaci. V závěru už jen suše konstatuje nulovou klíčivost semen.
Jak již titul napovídá, autor se v článku věnuje pěstitelské stránce tohoto v přírodě vzácného a v kultuře na vlastních kořenech velmi obtížného druhu. V podstatě přináší „technologický postup“, jak se během pěti až šesti let od výsevu semen a pomocí několikerého roubování dopěstovat až k nádherně otrněným a kvetoucím rostlinám. Vše doprovázejí až téměř instruktážní fotografie.
