Kaktusy 2022 | 2

obalka-02-2022

Obsah


Pediocactus sileri (Engelm. ex J. M. Coult.) L. D. Benson na nalezištích ● Zlatko Janeba | 39
Escobaria vivipara na lokalitách II ● Jan Hadrava | 44
Cremnocereus, nový kaktusový rod 21. Století ● Rudolf Slaba | 51
Jak si splnit sen aneb Jeden den na nalezišti Euphorbia piscidermis ● Vítězslav Vlk | 59
Notocactus rutilans f. robustior N. Gerloff – jasné jméno? ● Stanislav Stuchlík | 64
Rebutia dutineana W. Rausch ● Ladislav Fischer | 68

Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!
Zdeněk Botoš – In memoriam (1953–2021) ● Miroslav Jenček | P/17
Ing. Jiří Spurný, CSc. (22. 4. 1949–23. 1. 2022) ● Ivan Milt | P/17
Jana Harašta (1931–2022) ● Michal Šatný | P/18
Životní jubileum oslavuje... Gratulujeme!
Ing. Pavel Franc – 70 let ● Jan Gratias | P/18
Ing. Petr Rozsak – 80 let ● Lumír Krá | P/18
Dr.I.K.M. – Ivan Milt sedmdesátníkem ● Michal Rec | P/19
Škůdci kaktusů – ochrana a prevence I ● Pavel Peregrin | P/20
Aloe suprafoliata Pole-Evans (1916) ● Jan Gratias | P/23
Upozornění čtenářům ● Jaroslav Vích | P/24
Psalo se před 50 lety...
Roubování pomocí magnetu ● Bohumil Schütz | P/25
Vážení čtenáři ● Jaroslav Vích | P/25

 

02-2022-utahia

Pediocactus sileri (Engelm. ex J. M. Coult.) L. D. Benson na nalezištích

Zlatko Janeba

Rostlina byla popsána Engelmannem jako Echinocactus sileri (1896), Britton a Rose pro ni ustanovili monotypický rod Utahia (1922) a později ji Benson zařadil do rodu Pediocactus (1961). Areál výskytu Pediocactus sileri se táhne od města St. George v jihozápadním Utahu přes severní Arizonu až do oblasti kolem města Fredonia v severní Arizoně. P. sileri se téměř výhradně vyskytuje na mírných kopečcích v nadmořské výšce 900 až 1500 m n. m., kde roste v jílovitých půdách s vysokým podílem sádrovce. Ačkoliv je P. sileri místy celkem hojný, je potřeba chránit především jeho ubývající biotop.

 

02-2022-vivipara

Escobaria vivipara na lokalitách II

Jan Hadrava

Autor se soustředil především na prezentaci druhu Escobaria vivipara doplněnou fotografiemi rostlin v přírodních podmínkách jejích lokalit. S ohledem na kaktusáře komentuje popsané variety a jejich nejmarkantnější rozlišovací znaky, ale přiklání se ke koncepci druhu E. vivipara nečleněného na variety. Krátce popisuje ekologii stanovišť rostlin. Informuje o zajímavé formě, kterou pozoroval v centrálním Coloradu a její fotografie zde publikuje se jménem E. vivipara Fremont County.

 

02-2022-cremnocereus
Cremnocereus, nový kaktusový rod 21. století

Rudolf Slaba

V úvodní kapitole popisuje autor chronologicky situaci od doby jeho objevení v r. 2014 (J. Carr a M. Lowry) až po realizaci popisu v r. 2017 (M. Lowry a M. Winberg). Dále se pak zmiňuje o hledání této rostliny česko-slovenskými kaktusáři v r. 2020 i o jejím konečně šťastném nálezu v r. 2021. V článku popisuje nejenom rostlinu samotnou, ale i její bližší a vzdálenější okolí včetně doprovodné kaktusové vegetace. K rozšíření Cremnocereus albipilosus uvádí, že i když byl doposud nalezen pouze na typové lokalitě a jedné další, o 1 km dále vzdálené kolmé skalní stěně, míst, na kterých by se mohl vyskytovat v údolí Río Grande, jsou stovky a objevují se na úseku mnoha desítek km. Jenom se ke skalám příkrých a divoce vegetací porostlých strání nelze od horní hrany údolí ani z jeho plochého dna prakticky probojovat. Závěr článku pak patří stručné zmínce o jeho pěstování.

 

02-2022-e-piscidermis
Jak si splnit sen aneb Jeden den na nalezišti Euphorbia piscidermis 

Vítězslav Vlk

Autor popisuje svou místy strastiplnou cestu, která vedla k nalezení rostlin v přírodě. (Euphorbia piscidermis je známá pouze z jedné izolované lokality. Objevil ji 27. 6. 1971 Mike Gilbert, popsal ji v Kew Bulletin v lednu 1973.) V průběhu 11 cest do Etiopie se celkem 4× pokusil dostat na naleziště E. piscidermis, ale vždy bez úspěchu. Měl poměrně přesné informace o lokalitě i některé orientační body, podle kterých se dá k nalezišti dostat. Bezpečnostní situace v Ogadenu ale byla stále nepříznivá. Když už se po několika neúspěšných pokusech dostali až do Degeh Bur, města, blízko kterého E. piscidermis roste, strhla v období dešťů povodeň most a cestu vedoucí na lokalitu. Až v roce 2019 přišla z Etiopie ověřená informace, že se bezpečnostní situace v Ogadenu zlepšila, a že je opět umožněn přístup i cizincům. K návštěvě lokality bylo nutné zařídit čtyři různá povolení, a tak trvalo celkem tři dny, než se v doprovodu úředníka ze správního úřadu městečka Bilbur, starosty blízké vesnice a chlapce, který lokalitu dobře zná, vydali na naleziště. 18. černa 2021, tedy téměř přesně po 50 letech, měl možnost v odpoledním slunci spatřit první exempláře Euphorbia piscidermis a udělat první barevné fotografie této atraktivní rostliny.

 

02-2022-notocactus
Notocactus rutilans f. robustior N. Gerloff – jasné jméno?

Stanislav Stuchlík

Autor navazuje na svůj článek, který byl zveřejněn v časopisu Kaktusy v roce 2014. Tehdy měl za sebou dvě cesty na stanoviště, nově k nim přibyly další dvě cesty. Zatímco cesta v roce 2016 nepřinesla nové informace a zážitky, návštěva v roce 2018 přinesla estetický zážitek – rostliny naplno kvetly. Navíc ještě byly na okraji stanoviště objeveny žlutě kvetoucí rostliny N. mammulosus. Rostliny na stanovišti se liší od kulturních rostlin svými trny i květy, podle autora došlo k nesprávnému zařazení, rostliny jsou N. mammulosus.

 

02-2022-aylostera
Rebutia dutineana W. Rausch

Ladislav Fischer

Rostliny Rebutia dutineana (sekce Aylostera) jsou vzácně vidět pouze ve sbírkách specialistů. Popsaná byla Waltrem Rauschem v r. 1990 (sběry WR 826, WR 827).
Autor se při jedné z cest do Bolívie se rozhodl prozkoumat oblast mezi Culpina Chunchuli Bajo a Santa Elena. Během cesty do Santa Elena se podařilo nalézt hned několik lokalit s populacemi Rebutia dutineana, takže se zdá, že areál rozšíření tohoto druhu je značně velký. Na přiložených fotografiích představuje jak rostliny v přírodě, tak i kulturní vypěstované ze semen z přírody.

 

a na úplný závěr ještě obálka

02-2022-zso

[ Návrat zpět ]