Kaktusy 2020 | 3

Obsah časopisu Kaktusy 2020|3  (vyšlo 25. 6. 2020)

Kaktusy 2020|3 - titulka

Zajímavé formy Echinocactus horizonthalonius Lem. (I.) Zlatko Janeba | 75

Cipocereus bradei (Backeb. & Voll) Zappi & N. P. Taylor – modrý cereus ze státu Minas Gerais Libor Kunte | 80

Opuntia pestifer Briton & Rose 1919 Mário Snopka | 84

Cintia knizei Říha a její rodové zařazení Rudolf Slaba | 88

Echinocereus chloranthus – popelka mezi echinocereusy Jan Hadrava | 91

Notocactus agnetae Vliet a jeho variety Stanislav Stuchlík | 98

Nově popsaná Aloe z Tanzánie: Aloe iringaensis Štarha & Pavelka Roman Štarha | 102

 

Nejsou již mezi námi... Čest jejich památce!

Miroslav Veverka – In memoriam Ivan Běťák | P/29

Vzpomínky na Mirka Veverku Jiří Potměšil | P/29

Ladislav Hejdánek – In memoriam Ivan Běťák | P/30

Thelocactus tepelmemensis a jedna stará záhada Jaroslav Bohata | P/31

Vysvětlivka pro amatérské pěstitele kaktusů a sukulentů k prodeji rostlin podle nového fytosanitárního režimu Jaroslav Vích | P/33

Okrúhle životné jubileum – 80 rokov – oslavuje na jeseň 2020 náš dobrý priateľ a predseda klubu SPK Vrútky Karol Novotný Jan Žištiak | P/33

Kolínští kaktusáři Pavel Holub | P/34

Seznam předsedů organizací SČSPKS, z. s. (rok 2019) Stanislav Stuchlík, Jaroslav Vích | P/34

Recenze

Karl Eckert: Ein Leben für und mit Kakteen, Alberto Vojtech Frič, 1882–1944,

Erinnerungen an einen großen Kakteenjäger Jaroslav Vích | P/37

 

Z obsahu vybíráme:

 

Kaktusy 2020|3 - e-horizonthalonius 3

Zajímavé formy Echinocactus horizonthalonius Lem. (I.)

Zlatko Janeba

E. horizonthalonius roste na obrovské ploše jak v severní polovině Mexika, tak na jihu USA (Nové Mexico a Texas), v nadmořských výškách 600 až 2500 m. Několik izolovaných populací, označovaných jako var. nicholii, je známo také z Arizony (USA) a Sonory (Mexiko). V tomto článku autor popisuje svá pozorování z přírody u E. horizonthalonius var. nicholii. Ač není tato varieta obvykle uznávána a jméno je vedeno pouze jako synonymum k E. horizonthalonius, autor ji zde používá. Krátce se zmiňuje o historii jejího objevení a popisu, dále popisuje svá pozorování na dvou stanovištích ve Vekol Mountains a Waterman Mountains. V závěru se zmiňuje i o rostlinách ze severu Mexika, jež jsou vcelku podobné, ale také zmiňuje jednu lokalitu v Durangu, kde se rostliny od těch arizonských poněkud lišily.

 

Kaktusy 2020|3 - c-bradei

Cipocereus bradei (Backeb. & Voll) Zappi & N. P. Taylor – modrý cereus ze státu Minas Gerais

Libor Kunte

Autor příspěvku popisuje přírodní poměry na mnoha lokalitách v Brazílii, které konkretizuje na příkladu představovaného druhu Cipocereus bradei. Ten roste na jednom ze stanovišť nedaleko městečka Datas v brazilském státu Minas Gerais společně s Discocactus multicolorispinus, Pilosocereus aurisetus a Arthrocereus rondonianus. V článku je poměrně podrobně uveden popis Cipocereus bradei a také některé zásady při jeho pěstování v kultuře.

 

Kaktusy 2020|3 - o-pestifer

Opuntia pestifer Britton et Rose 1919

Mário Snopko

Autor ve svém dalším článku z expedice po Peru představuje ve sbírkách téměř neznámou opuncii, která je navíc pro téměř válcovité články (v plně napitém stavu) spíše podobná malému keřovitému cereusu. V úvodu se zmiňuje o historii druhu, uvádí popis a rozšíření od Ekvádoru až po Bolívii. Potom se již věnuje rostlinám na jednotlivých navštívených lokalitách, kde uvádí doprovodnou kaktusovou vegetaci a způsob růstu. V závěru se pak lehce dotýká pěstování v kultuře.

 

Kaktusy 2020|3 - c-knizei

Cintia knizei Říha, Weingartia, nebo samostatný rod

Rudolf Slaba

C. knizei byla popsána jako nový příslušník nového monotypického rodu v roce 1995, ale od té doby se objevují pokusy, jak tento nový rod zrušit a rostliny přiřadit k jiným zavedeným rodům. Autor se v článku snaží shromáždit poznatky jak z literatury, tak ze svých vlastních pozorování a rod Cintia obhájit.

 

Kaktusy 2020|3 - e-chloranthus

Echinocereus chloranthus - popelka mezi echinocereusy (?)

Jan Hadrava

Autor krátce připomíná taxonomickou historii Echinocereus chloranthus a vyzdvihuje nejdůležitější rozlišovací znaky mezi taxony E. viridiflorus subsp. viridiflorus, E. chloranthus subsp. chloranthus a zejména taxonu cylindricus. Rozebírá důvody jeho zařazování zámořskými botaniky jako variety k E. viridiflorus a současně přesunutí mezi synonyma E. chloranthus subsp. chloranthus botaniky evropskými. Představuje nedávno popsaný poddruh rhyolithensis včetně znaků, které ho odlišují od poddruhu chloranthus. Komentuje jeho rozšíření v přírodě a dřívější obchodní jméno „cowperii“.

 

Kaktusy 2020|3 - n-agnetae

Notocactus agnetae Vliet a jeho variety

Stanislav Stuchlík

N. agnetae byl objeven v roce 1968, zpočátku byl považován za varietu N. concinnus se žlutými trny. Když se později na rostlinách objevily menší květy a malé plody, došlo k popisu. Společně s N. agnetae byly popsány dvě variety – var. aureispinus, která má trny zlaté barvy, a var. minor, která je menší než var. agnetae. Později došlo k přeřazení N. agnetaeN. concinnus jako poddruhu nebo formy. N. agnetae se svými varietami roste ve střední a jižní oblasti Uruguaye. Bylo navštíveno jedno ze stanovišť N. agnetae var. aureispinus, rostliny většinou kvetly. Společně s nimi rostly dva druhy rodu Wigginsia.

 

Kaktusy 2020|3 - a-iringaensis

Nově popsaná Aloe z Tanzánie:

Aloe iringaensis Štarha & Pavelka

Roman Štarha

Autor přibližuje čtenářům nový druh rodu AloeAloe iringaensis – který popsal spolu s Petrem Pavelkou v prvním letošním čísle časopisu Cactus and Succulent Journal (US). Rostliny objevil v r. 2002 německý pěstitel a cestovatel Ernst Specks společně se svou manželkou Maritou v jižní Tanzánii blízko města Iringa, v horskémo systému Eastern Arc Mountains – v západní části pohoří Udzungwa. Ernstovi se ze zaschlých plodů podařilo získat několik zralých semen. Část z nich dostal Petr Pavelka a vypěstoval semenáčky, ze kterých byl pořízen holotyp (PRC 455666). Autor připojuje svá vlastní pozorování z cesty za rostlinami a na lokalitě samotné, připojena je i přehledná srovnávací tabulka záklaních morfologických znaků Aloe iringaensis se znaky A. bussei a A. morogoroensis.

 

Kaktusy 2020|3 - zso

[ Návrat zpět ]