Společenská rubrika

Josef Bušek in memoriam

Josef Bušek in memoriam

V úterý 3. srpna v ranních hodinách opustil na věky tento svět pan Ing. Josef Bušek. Strohá věta oznamující smutnou událost o skonu člověka. Pro nás, pro kaktusáře, však odešel na věčnost výjimečný člověk, silných morálních zásad, plný odborných znalostí, spolehlivý kamarád a přítel.

Josef Bušek se narodil 8. 7. 1942 ve Zlíně, ale v jeho třech letech, těsně po válce, se rodiče přestěhovali do Liberce, kde později absolvoval základní i střední školu. Když Josef dostudoval v roce 1965 Vysokou školu strojní v Liberci, chvíli se živil jako konstruktér v několika českých podnicích. Bohužel, stále složitější politická situace a pevné chopení se moci bolševiky, jej donutily po srpnu 1968 natrvalo opustit milovanou rodinu i vlast, aby se usídlil jako emigrant v Německu. Tam začal jako mladý a schopný inženýr pracovat u známé firmy VDO (Vereinigte DEUTA – OTA) ve Frankfurtu nad Mohanem, zabývající se výrobou rychloměrů a otáčkoměrů pro automobily, aby se postupně osamostatnil a založil vlastní prosperující projekční kancelář.

Svobodný život v tehdejší Spolkové republice Německa mu dovoloval kontakt s celým světem a také cestování za kaktusy a sukulenty do míst, o kterých si většina Čechů mohla jen snít. Pepa už v té době spolupracoval s mnoha českými kaktusáři a ti se zase nebáli se s ním kontaktovat. Byla to divná doba. My o nějaký rok mladší jsme Pepu více poznali před třiceti lety, kdy do ČR přijížděl často a účastnil se mnoha sympozií a akcí buď jako host, přednášející, nebo excelentní tlumočník do němčiny či angličtiny. Jeho úžasný potenciál byl v tom, že propojoval lidi od nás se svými známými z Německa i jiných zemí. Miloval americké kaktusy, zajímaly ho mexické druhy, zvláště pak astrofyta. Rád cestoval za kaktusy také do Jižní Ameriky a nenechávaly ho klidným ani nekaktusové sukulenty. Na výpravách jej často doprovázeli i čeští kolegové.

V roce 1991 jsme plánovali S Jardou Šnicerem naši první cestu do Mexika a tehdy nám Josef Bušek prokázal nedocenitelnou službu v tom, že nám poskytl informace o lokalitách vzácných druhů kaktusů. Informacemi a radou byl ochoten vybavit každého začínajícího cestovatele, protože si byl vědom, jak je čas při hledání kaktusů na stanovištích cenný. Později jsme k němu s Jardou jezdili velmi rádi, protože jsme vedli nekonečné diskuse o milovaných kaktusech nejen ve skleníku, ale také večer při diapozitivech. A že jich Pepa nafotil. Sbírka rostlin byla jeho velkou chloubou. Pepa měl totiž smysl pro krásno, a coby technokrat (v dobrém slova smyslu), dokázal skloubit krásno a užitečno. K jeho největším ctnostem patřila čestnost a smysl pro jednání fair play. Moc rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu, která se odehrála zhruba před 25 lety v městečku Wolfratshausen, kde tehdy bydlel. V sobotu brzy ráno jsme se vydali na nákup. Pepa měl bicykl, na jehož řídítka zavěsil tašku naplněnou zbožím z předešlého obchodu. Přesunuli jsme se do speciálky se zdravými potravinami, které velmi upřednostňoval. Já, neznalý poměrů, jsem se jal vzít tašku z řídítek kola s sebou, načež mě Pepa napomenul řka: „Nech to na tom kole, já už to takhle mnoho let testuji a zatím to nikdo neukrad…” Tak jsme Pepu znali.

Od roku 2003 bydlel v bavorském podhorském městečku Geretsried, ležícím 600 m n. m. Jeho zdravý životní styl, pravidelné plavání v oblíbeném jezeře, vysokohorská turistika – to vše nasvědčovalo, že tu Pepa bude minimálně do stovky. Bohužel, nemilosrdně zasáhla choroba, kterou člověk překonává jen s obtížemi. V uplynulých třech letech jsme si vyměnili v úzké diskusní skupině stovky mailů o ledasčem. Josef si zcela vědomě užíval každý nový den a těšil se z pěkného počasí, sluníčka a s netrpělivostí vyhlížel jaro, až se zase bude laskat s kaktusy ve skleníku. Když jsem s Pepou mluvil v červenci, bylo mi jasné, že se loučí. Chtěl jsem mu za vše poděkovat, vzít ho kolem ramen, poplácat po zádech, a říct, že snad bude líp. Nic z toho jsem nestihl. Pepo, tak bohužel až teď – díky za vše, byl jsi pro nás v mnohém vzorem, který si budeme připomínat až do konce našich dní.

Libor Kunte

***

Vzpomínky na Pepu Buška

Josef dokázal propojovat lidi. Dělal to nezištně a přirozeně. Věřil, že to tak má být a nenechal se odradit občasným projevem nevděčnosti. Rozpoznal talent. Lidem důvěřoval a pomáhal. Po revoluci, kdy jsme si jako Češi a Slováci přinášeli do svobodného světa mnoho starých předsudků a dogmat, velmi zásadně přispěl k porozumění. Kaktusový svět učil přijímat porevoluční Československo. To byla jeho historická role, kterou naplnil, a která mu neuvěřitelně seděla. Byl ambasadorem všeho dobrého, co naše záliba přináší. Kultivoval naši společnost. Byl to šlechtic mezi entuziasty, byl to můj Zlatý Alberto. Josef je přesně ten typ člověka, na kterého nejde zapomenout.

Jarda Šnicer

______________________________________________________

Pavel Pavlíček (17. Zlatý Alberto) oslavil 75. narozeniny

Pavel Pavlíček - 75 let

Pavel se narodil ve Varnsdorfu 11. srpna 1946, ale v Chrudimi bydlí od roku 1952, takže letos si tzv. domovského práva užívá dlouhých 69 let.

Kaktusy začal pěstovat v roce 1970 a do chrudimského kaktusářského klubu vstoupil hned v následujícím roce (1971), po založení klubu. Mezi jeho nejvíce oblíbené rody patří: Astrophytum, Ariocarpus a Echinocereus. Ve sbírce mu nechybí velká skupina nekaktusových sukulentů, jako například druhy z rodů Adenium, Dioscorea, Cyphostemma.

Pro většinu odběratelů tohoto časopisu je dobře známá maloobchodní zásilková prodejna CHRUDIMSKÝ KAKTUSÁŘ, založená již v roce1980. Velká mezinárodní kaktusářská pouť (Zamykání sezóny) se letos dočkala 29. pokračování.

Pavel v rámci jeho firmy vydával v letech 1986–2013 Atlas kaktusů. A nesmíme zapomenout na jeho hojně sledované internetové kaktusářské noviny „I.N.CACT.cz“ vydávané od roku 2001. Velice podstatná fakta z jeho životopisu jsou více než 50 let obdivuhodného vztahu s manželkou Lídou, 3 děti (Karel, Pavlínka a Šárka). Syn Karel pokračuje v tradici rodu jako kaktusář a je předsedou výboru chrudimského klubu.

Do další let přejeme Pavlu Pavlíčkovi hlavně dobré zdraví a k tomu navíc trvalé potěšení z pěstování K+S a z dětí a vnoučat.

Za výbor Společnosti se k dlouhé řadě gratulantů připojil i Jan Gratias

______________________________________________________

Smutná správa

Milan Štrauch - In memoriam

Dňa 28. júla 2021 nás navždy opustil priateľ Milan Štrauch (17. 4. 1942–28. 7. 2021) vo veku 79 rokov. 

Milan Štrauch bol náš dlhoročný predseda a zároveň zakladateľ Klubu kaktusárov v Spišskej Novej Vsi, čestný predseda klubu a neúnavný organizátor kaktusárskych akcií na Spiši.

Milan Štrauch určite patril do priekopníckej generácie slovenských kaktusárov. V čase, kedy začínal kaktusáriť, teda v roku 1970, nebolo kaktusárenie na Slovensku veľmi rozšírené a kaktusárskych klubov bolo ako šafránu. A tak sa stal členom Klubu kakturárov v Bratislave, neskôr v Košiciach. V roku 1985 s hŕstkou priateľov postihnutých rovnakou záľubou založili v Spišskej Novej Vsi Klub kaktusárov pri Uzlovom klube železničiarov Semafor Klub kaktusárov v Spišskej Novej Vsi. Už nasledujúci rok zorganizoval prvú klubovú výstavu kaktusov.

Povolaním bol železničiar-rušňovodič. Toto povolanie mu umožňovalo návštevy zbierok českých kaktusárov. Tu získaval nové poznatky na pestovanie kaktusov a zároveň aj rastliny do svojej zbierky, ktorá sa časom rozrástla do úctyhodných rozmerov.

Aj keď rokmi mu zdravie stále menej slúžilo tak, vždy si našiel čas na účasť v klubových akciách a rád privítal aj kaktusárov z iných klubov vo svojej zbierke. Okrem pestovania kaktusov sa venoval tiež sukulentom a bonsajom. Jeho koníčkom bolo tiež fotografovanie, dôkazom čoho je množstvo fotografií kaktusov a sukulentov na jeho FB profile a klubovej webstránke.

Kto ste poznali Milana Štraucha, venujte mu tichú spomienku. Bol to výnimočný človek, priateľ a kaktusár. Spomeňte sa na jeho ochotu poradiť, pomôcť a horlivosť pri organizovaní kaktusárskych akcií.

Česť jeho pamiatke. Milan, budeš nám chýbať, budeme na Teba s úctou spomínať.

Za Výbor Klubu kaktusárov v Spišskej Novej Vsi Marián Jančura, predseda klubu.

______________________________________________________

 

Jan Harašta – 90 let

Jan Harašta - 90 let

Když jsem hledal vhodný nadpis k dnešní gratulaci, který bych charakterizoval oslavence, napadlo mne jediné slovo „guru“, což znamená „duchovní učitel.“ Jenže – pokud si prohlédnete časopis Kaktusy číslo tři z roku 2011, naleznete v něm článek s nadpisem „Guru brněnských kaktusářů Jan Harašta – 80 let“. Opakování je sice matka moudrosti, ale tentokrát nechci nic opakovat a zůstávám u prostého nadpisu. Slovo „guru“ však charakterizuje velice dobře úlohu oslavence v brněnské organizaci. Po několik desetiletí působil ve výboru KK Astrophytum Brno, kde vždy patřil k aktivním členům. Stejně aktivně vystupoval i při kontaktech s jinými kaktusáři nebo při svých přednáškách. Jeho nejoblíbenějšími rody byly Echinocereus a Thelocactus, ale nejen o nich měl veliké znalosti. V jeho osobě se spojily na vysoké úrovni znalosti teoretické, ale i praktické, kdy mohl těžit ze svého povolání zahradníka v brněnské nemocnici u sv. Anny.

Jenže léta se nedají zastavit, a i když Honza Harašta svou neustálou aktivní činností hodně zpomalil běh času, 9. června oslavil devadesát let. Neustále navštěvoval schůze v Brně, až mu jejich návštěvu znemožnilo ne stáří, ale malý, protivný a bohužel mocný nepřítel, který uzavřel sály a také výstavní prostory.

Pokud jde o kaktusy, s velkou částí své sbírky se rozloučil netradičně. V září 2011 pozval všechny brněnské kaktusáře k němu domů, aby si každý nějaké kaktusy odnesl. Sám si jich nechal jen něco málo. Jeho sbírka kaktusů v Brně-Tuřanech tedy zcela nezanikla, naopak opět vzkvétá, protože pěstovat kaktusy začal člen jeho rodiny.

Mám-li popřát něco oslavenci, tak mu přeji tři věci – zdraví, zdraví a zase zdraví, aby ještě dlouho mohl působit jako brněnský guru.

Stanislav Stuchlík za výbor KK Astrophytum Brno

______________________________________________________

 

Zemřel Zdeněk Franc 

S hlubokým zármutkem v srdci a slzami v očích Vám všem oznamujeme, že v pozdních hodinách dne 13.5.2021 zemřel zakládající člen Klubu kaktusářů Dvůr Králové, věrný kamarád a pilíř klubového života, přítel, pan Zdeněk Franc.

Celý svůj život vedle své rodiny a svých blízkých,  zasvětil také svým zálibám, a to zejména pěstování kaktusů a sukulentů a chovu drobného zvířectva. Dokázal dokonale skloubit svůj elán a cit pro organizování se spolkovým životem, pořádáním akcí s ním spojeným.  Svým zodpovědným a citlivým přístupem nebylo činností, které by nedopadly skvěle a nebylo přátel, kterým by odmítl pomoc, radu či spolupráci.

V roce 1968 byl zakládajícím členem našeho klubu a ihned v počátečních letech měl významný podíl na pořádání a vzestupu legendárních žirečských výstav, které se staly synonymem doby. Každý rok díky jeho přispění se členové mohli účastnit zájezdů jak tuzemských, tak zahraničních, kdy to byly tradiční každoroční zájezdy do NDR a po otevření hranic to byly velmi úspěšné zájezdy do Německa, Holandska, Rakouska.  A i rámci akcí, pořádaných naším Klubem kaktusářů byl Zdeněk Franc jejich hlavním organizátorem, tahounem i příkladem pro ostatní a tyto měly i mezinárodní ohlas. Díky zápalu tohoto skvělého člověka se dvorský klub kaktusářů stal jednou z největších a respektovanou organizací. Za svoji celoživotní práci v kaktusářském hnutí byl Zdeněk Franc v roce 2002 oceněn cenou mezi kaktusáři nejvyšší, cenou „ Zlatý Alberto“. Bohužel roky přibývaly i Zdeňku Francovi a našeho přítele postupně začaly opouštět síly, přesto se všech akcí pořádaných před koronavirovým útlumem účastnil a svojí přítomností a elánem mezi přáteli okořeňoval společný spolkový život.

Vzpomeňte tedy všichni, kteří zde našeho drahého přítele Zdeňka France znali, abyste si ho tichou vzpomínkou společných zážitků připomněli a hlavně abychom si těmito zážitky společných chvil znovu připomínali jeho čest a památku, kterou si jistě zaslouží. 

Čest jeho památce! Zdeňku, budeš všem chybět a nikdy nezapomeneme!

Za výbor Klubu kaktusářů Dvůr Kralové n. L. 
Ondřej Mikeš, předseda

______________________________________________________

Zemřel Alexander Táslar

(5. 5. 1945-14. 4. 2021)

Smutná zpráva, která zarmoutila nejenom všechny členy současného výboru SČSPKS, ale všechny přátele K+S v ČR, nám oznámila, že ve středu 14. dubna 2021 nás navždy opustil přítel Saša Táslar ve věku nedožitých 76. let.

Př. Táslar byl předsedou KK Most a od roku 1992 členem Revizní komise naší Společnosti. Saša byl skvělý organizátor spolkových akcí a také jako mimořádně vtipný společník. Letos se těšil na Valnou hromadu SČSPKS, která se měla uskutečnit v říjnu v Mostu. Za jeho velmi aktivní činnost a příkladnou propagaci pěstování sukulentních rostlin byl v roce 2020 oceněn plaketou Zlatý Alberto.

Osiřela jeho sbírka chladnomilných a mrazuvzdorných druhů K+S v na zahradě u obce Předonín u Roudnice nad Labem. Bude nám všem chybět především jako opravdový, obětavý kamarád. Čest jeho památce.

Výbor SČSPKS, z. s. 

 

Další smutná novina z Náchoda.

V polovině února nečekaně opustil řady kaktusářů z Klubu kaktusářů Náchod další dlouholetý člen a aktivní činovník klubu,

př. Vlastimil Pibil 

ve věku 63 let. Odešel náhle v souvislosti s covidem19.

Vlastimil Pibil aktivně pracoval ve vedení klubu, se svojí manželkou se pravidelně účastnili našich akcí. Mimo kaktusů bylo jeho koníčkem fotografování přírody, ptáků a hmyzu. Velmi rád cestoval za poznáním cizích krajů a jejich obyvatel.
Čest jeho památce!  Klub kaktusářů Náchod 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jiří Filipec
*5. 10. 1945 † 22.1.2021

V životě to už tak bývá, že jsou dny, kdy přicházejí zprávy dobré, a naopak jsou dny, kdy přicházejí zprávy špatné. K těm špatným bude pro kaktusářskou veřejnost, a hlavně pro Klub pěstitelů kaktusů a sukulentů ve Frýdku-Místku patřit pátek 22. ledna 2021, kdy jsme se dověděli o úmrtí Jirky Filipce.

V soukromém životě strávil 18 let za volantem kamiónu, kdy cestoval jak po republice, tak po Evropě. Kaktusy začal pěstovat před více než 30 lety na okně paneláku, poté, co prodělal srdeční příhodu. Tehdy se jeho život změnil tak, že najednou měl dostatek volného času i na nové, jak se ukázalo, doživotní hobby. Později se s rodinou přestěhoval do rodinného domku do obce Čeladná, kde vybudoval na střeše skleník a na zahradě postupně několik venkovních parapetů. Kromě krásné nespecializované sbírky kaktusů našel zalíbení i v sukulentních rostlinách rodů Lithops a Conophytum. Ale jeho skleník zdobily i kvetoucí pachypodia či zástupci stapeliovitých. Musím přiznat, že právě tyto kytky, které tvořily jeho expozice na výstavách, ovlivnily i moje dnešní zaměření.

Pro svou upřímnost, jak se říká „co na srdci, to na jazyku“, pro svou veselou povahu a pro své pěstitelské umění byl Jirka i jeho manželka Jana našimi oblíbenými kamarády. Organizačně se podílel na výstavách, zájezdech či na společenském životě Klubu. Oba nechyběli na žádné společné akci.

Opustil nás skvělý člověk, skvělý pěstitel. Proto nám bude chybět, proto na něho budeme vždy a v dobrém vzpomínat.

Za KPKS Frýdek Místek
Jaromír Chvastek

 

Jiří Just in memoriam

Vážení přátelé, s velkým zármutkem vám musíme oznámit, že nás dne 13.12.2020 ve věku 75 let navždy opustil nepřehlédnutelný, nepostradatelný a skalní člen Klubu kaktusářů Hradec Králové Jirka Just.

Jirka se narodil 21.2.1945. Kaktusům se začal věnovat přibližně ve 30 letech, a to v roce 1975, společně s kamarády Luďkem Šišperou, Pepou Jurčekem, Pepou Kohoutem a Mirkem Sladkovským.

Sbírku měl Jirka umístěnou ve skleníku vlastní výroby. Ten byl provedený naprosto precizně, s mnoha zlepšováky, jako jsou například speciální výsuvné parapety. Jirka byl známý svou pečlivostí, puntičkářstvím a také nelítostným bojem proti hmyzu, takže jeho skleník byl vybaven neproniknutelným systémem sítí, aby se dovnitř nedostal ani jediný škůdce. Ve sbírce o velikosti cca 25 m čtverečních tvrdě pěstoval krásné, výstavní rostliny vybraných druhů, rostoucích v Jižní i Severní Americe. Svými přepychovými rostlinami zásoboval nejen celý hradecký klub, ale i široké okolí. V Hradci byste nenalezli kaktusáře, který by od něho neměl alespoň jednu kytičku.

Jiří Just

Jirka byl velmi vynalézavý a šikovný. Mimo řady dalších zlepšováků sestrojil a provozoval i řezačku na plastové jmenovky, které dodával všem zájemcům z klubu. Tyto jmenovky, v přesných zákrytech, s technickým písmem psaným tuší byly také nepřehlédnutelným atributem jeho sbírky.

Profesí byl Jirka konstruktér - nástrojař. Mnoho let pracoval na dráze (MTH HK). Před odchodem do důchodu byl zaměstnaný u firmy Glatt-Pharma HK. V roce 2005 podnikl Jirka svou jedinou cestu za kaktusy, a to do Bolívie. Pak přišel nešťastný rok 2008, kdy Jirka utrpěl těžký úraz po pádu na svém milovaném kole, na kterém podnikal dlouhé výlety i dojížděl na všechny kaktusářské akce. Jirka nám všem bude velmi chybět. Byl to velký kamarád, každému rád pomohl, nezkazil žádnou legraci, ba naopak. Ostatní rád bavil, ať už hrou na kytaru a zpěvem, nebo vyprávěním. Bez Jirky se neobešla žádná společenská akce. Účastnil se všech a tyto pak spolu s několika kamarády nad ránem pravidelně zavíral. Jedna malá osobní vzpomínka. Mně Jirka pomáhal s budováním mých skleníků. Dělal jakýsi stavební dozor. Nikdy nezapomenu, jak poctivý a přísný byl, jak musela být všechna práce odvedená precizně a dokonale, bez jediné chybičky. Jirko, dík.
Za Klub Kaktusářů Hradec Králově Libor Mejstřík

 

Smutná zpráva z Náchoda

Klub kaktusářů Náchod s lítostí oznamuje že dne 30. října 2020 navždy opustil řady kaktusářů pan Ing. Antonín Pitaš, dlouholetý předseda Klubu kaktusářů Náchod. Na jeho odchodu se podepsala epidemie Covid-19. Do čela Klubu byl zvolen 21.2.1975 a v jeho čele stál do poslední chvíle. Pod jeho vedením jsme se jako sekce ZO ČZS Náchod téměř dočkali 50.výročí založení KKN, které připadá na rok  2024. Po celou dobu byl aktivním členem KKN. V průběhu doby se pod jeho vedením uskutečnila řada zájezdů po ČR i do zahraničí, ve své době byly v Náchodě pořádány výstavy kaktusů, zprvu samostatné v Náchodském kulturním středisku, později ve spolupráci s náchodskými chovateli.

FOTO

Za vedení př. Pitaše se podařilo v Náchodě přivítat na přednáškách řadu významných kaktusářů. Mezi  nimi nechyběli, jako úzký výčet, př. Šubík, Haberman, Zavadil, Hladký, Říha, Jelínek, Codr, Dostál, Franc a řada dalších. Každoroční předprázdninový piknik u některého z našich členů se dočkal pokaždé příznivého ohlasu. V posledních letech došlo k úzké spolupráci s Klubem kaktusářů v Novém Městě nad Metují a společně byly pořádány výstavy na novoměstském zámku a rovněž další akce, jako jsou přednášky nebo výjezdy do sbírek. Spolupráce a kontakty se též udržují i s dalšími kluby v okolí, ať to je KK Broumov nebo KK Dvůr Králové n.L. Svoje zkušenosti využil i jako člen Územní rady ČZS Náchod
a jako člen ZO ČZS Náchod. Odchodem př. Pitaše ztrácí KKN i ZO ČZS Náchod aktivního člena, kterých už je dnes málo.

Čest jeho památce!
Náchodští kaktusáři

 

Zemřel Ing. Gabriel Vereš

S lítostí a smutkem oznamujeme, že 14. října 2020, den před svými 80-tými narozeninami, zemřel po těžké nemoci Ing. Gabriel Vereš ze Sliače, autor knih o zimovzdorných kaktusech a Zlatý Alberto 2015. Vzhledem k nepříznivé hygienické situaci se pohřeb zesnulého uskuteční v úzkém rodinném kruhu.

Čest jeho památce.
Výbor SČSPKS